„Na co myslíš?" zeptala se ho, zatímco kráčeli ruka v ruce parkem. Možná jen potřebovala přestat hloubat nad tím, jak podivné a krásné to je, držet ho za ruku. A mít na sobě jeho svetr.
Chlapec sebou trochu trhl, jako by ho opravdu vytrhla z přemýšlení. Zazubil se.
„To bys chtěla vědět, co?"
Thea povytáhla obočí. „Je to snad nějaké tajemství?" ušklíbla se.
On pokrčil rameny a najednou se tvářil jako neviňátko. „Kdo ví."
„Time, Time..." povzdechla si dívka a nepřestávala se usmívat. Někdy v jeho emocích dokázala přímo číst, ale čím dál tím častěji si všímala, jak dobře občas své nitro skrýval.
Napadlo ji, že by byl schopný jí zatajit třeba to, že je nemocný a zbývá mu jen několik měsíců života. Nebo že mu zemřel někdo z rodiny.
Netušila, jak nedaleko od pravdy byla.
ČTEŠ
Abditory
Short Story„Utíkám před nimi." „Cože?" „Utíkám před lidmi. To je ten důvod, proč chodím sem. Tady mě nikdo nenajde." „Já jsem tě tu našla, a to jsem tě ani nehledala." „Ale co když ano? Co když jsi mě našla, protože jsi jen nevěděla, že mě potřebuješ najít?"
