„Hezký svetr," ozvalo se za jejími zády, když za sebou Thea zavřela domovní dveře. Ohlédla se a střetla se s pobaveným pohledem jejího táty.
„Ach ne, já zapomněla mu ho vrátit!" zděsila se, když si uvědomila, na co narážel. Dveře se znovu rozletěly a ona se vyřítila ven, co nejrychleji doběhla až k brance, ale tušila, že už je pozdě.
Mžourala do špatně osvětlených ulic, ale byly úplně liduprázdné. Uvědomila si, že vlastně ani nevěděla, na jakou stranu se Tim vydal. Netušila, kde bydlí.
V tu chvíli ji však zachvátila tak silná vlna obav, že se jí málem podlomila kolena. Aby udržela rovnováhu, zachytila se dřevěné branky před sebou. Přitom se jí do kůže zaryla tříska.
Cítila se úplně stejně. Jak tam tak stála, sama uprostřed chladné noci, a doufala, že v dálce ještě zahlédne Tima, zničehonic se do ní zarylo něco bolestivého a hořkého. Jakási zlá předtucha, kterou si nedokázala vysvětlit.
Už zase se třásla.
Tentokrát však nejen zimou...
ČTEŠ
Abditory
Short Story„Utíkám před nimi." „Cože?" „Utíkám před lidmi. To je ten důvod, proč chodím sem. Tady mě nikdo nenajde." „Já jsem tě tu našla, a to jsem tě ani nehledala." „Ale co když ano? Co když jsi mě našla, protože jsi jen nevěděla, že mě potřebuješ najít?"
