Odpoledne plné nesmělých úsměvů a tichých slov se pomalu přehouplo v chladný večer. Thea se stále snažila ignorovat své hodinky, které jí tiše hlásily, že už by se dávno měla vydat na cestu domů.
„Je mi to líto, ale pozorování západu slunce bude muset připadnout na jiný den," ozval se Tim, zatímco zkoumal obzor. „Dnes na to nejsou vhodné podmínky, na obloze je příliš mraků."
„To je škoda... Já už stejně asi budu muset jít, rodiče už si nejspíš dělají starosti. Obvykle chodím domů hned po škole nebo po violoncellu."
Tim se chápavě pousmál. „Samozřejmě. Doprovodím tě."
ČTEŠ
Abditory
Short Story„Utíkám před nimi." „Cože?" „Utíkám před lidmi. To je ten důvod, proč chodím sem. Tady mě nikdo nenajde." „Já jsem tě tu našla, a to jsem tě ani nehledala." „Ale co když ano? Co když jsi mě našla, protože jsi jen nevěděla, že mě potřebuješ najít?"
