Jak se odpoledne pomalu proměnilo v tichý večer, znatelně se ochladilo. Z podivuhodné dvojice sestávající z chlapce se zlatavými kudrlinami (též známého jako stromové stvoření) a drobné dívky s nesmělým úsměvem to však zaznamenal jen jeden.
„Je ti zima?" zeptal se Tim překvapeně, jakmile si všiml, že se Thea úplně třese.
„Trochu," špitla. Kdyby neseděla na větvi několik metrů nad zemí, objala by si rukama kolena.
„Proč jsi nic neřekla? Pojď, pomůžu ti dolů. Skoro se stmívá."
Jakmile stáli v trávě pod stromem, chlapec si svlékl svůj svetr a následně jí ho podal.
„Na, obleč si ho."
Thea začala protestovat, ale on ji nepřestal prosit, aby si ho oblékla.
Když se dívka pro ten tmavě zelený kus látky poraženě natahovala, jejich prsty o sebe mimoděk zavadily.
„Vždyť máš úplně ledové ruce!" zvolal Tim.
A ona věděla, co to znamená. Nebo to spíš tušila. Možná si to dokonce přála.
A neměla nepravdu.
Chytil ji za ruku.
ČTEŠ
Abditory
Short Story„Utíkám před nimi." „Cože?" „Utíkám před lidmi. To je ten důvod, proč chodím sem. Tady mě nikdo nenajde." „Já jsem tě tu našla, a to jsem tě ani nehledala." „Ale co když ano? Co když jsi mě našla, protože jsi jen nevěděla, že mě potřebuješ najít?"
