„Theo?" zeptal se nejistě.
„Time?"
„Přijdeš zítra znovu?"
Dívka se neubránila lehkému úsměvu. „Zítra mám po škole ještě cello, ale pokud ti nevadí počkat zhruba do půl šesté, můžu přijít."
Zaplavila ho vlna úlevy. „Na tebe bych čekal klidně celý život," špitl.
„Myslíš celých svých sedm životů," ušklíbla se, ale uvnitř jí jeho slova nevýslovně zahrála.
Chvíli rozpačitě stáli naproti sobě, jako by nevěděli, jak se mají rozloučit. Dívka nakonec sáhla po klice od branky.
„Uvidíme se zítra, Theo."
„Dej na sebe pozor," opětovala.
ČTEŠ
Abditory
Short Story„Utíkám před nimi." „Cože?" „Utíkám před lidmi. To je ten důvod, proč chodím sem. Tady mě nikdo nenajde." „Já jsem tě tu našla, a to jsem tě ani nehledala." „Ale co když ano? Co když jsi mě našla, protože jsi jen nevěděla, že mě potřebuješ najít?"
