Na nočním stolku uprostřed útulného a pečlivě uklizeného pokoje zazvonil budík. Thea se po něm natáhla, a když ho vypnula, s povzdechem se posadila na posteli.
To už je ráno? pomyslela si zachmuřeně. Celou noc nemohla usnout, a když se jí to k ránu konečně podařilo, už zase musela vstávat.
Vylezla z postele a přešla do koupelny. Ze zrcadla na ni zírala unavená dívka v tmavě zeleném svetru, který si večer zapomněla (a možná spíš nechtěla) svléknout. Pod očima měla tmavé kruhy.
Opláchla si obličej studenou vodou, ale ten zasmušilý výraz se jí z tváře smýt nepodařilo. A svléknout si Timův svetr už vůbec ne...
A tak šla do školy v něm.
ČTEŠ
Abditory
Short Story„Utíkám před nimi." „Cože?" „Utíkám před lidmi. To je ten důvod, proč chodím sem. Tady mě nikdo nenajde." „Já jsem tě tu našla, a to jsem tě ani nehledala." „Ale co když ano? Co když jsi mě našla, protože jsi jen nevěděla, že mě potřebuješ najít?"
