„Děje se něco, Time? Jsi nějaký zaražený," ozvala se Thea a zhluboka se mu dívala do očí. Chlapec spolkl poslední sousto výborného koláče. Chvíli váhal, zda se jí s tím má svěřit, ale i když ji se svými starostmi nechtěl zatěžovat, věděl, že před ní nic neskryje. Viděla do něj jako do studánky emocí.
„Jen... jsem ti chtěl říct, že jsem za tebe šťastný."
Dívka na něj překvapeně zamrkala.
„Jak to myslíš?"
„Máš milující rodinu, máš místo, kde každý den usínáš s pocitem bezpečí. A mám na mysli i takovéto drobnosti," řekl tiše a zahleděl se do země. Jako by se náhle celý schoulil do sebe a jeho tvář se zachmuřila.
Thea polekaně sledovala jeho náhlou změnu nálady. Přisedla si k němu blíž a něžně se zeptala: „Jaké drobnosti, Time?"
Chlapec na ní náhle upřel své velké oříškově hnědé oči, ve kterých se zračily slzy.
„Moje matka by nikdy domácí koláč neupekla. Nikdy."
ČTEŠ
Abditory
Short Story„Utíkám před nimi." „Cože?" „Utíkám před lidmi. To je ten důvod, proč chodím sem. Tady mě nikdo nenajde." „Já jsem tě tu našla, a to jsem tě ani nehledala." „Ale co když ano? Co když jsi mě našla, protože jsi jen nevěděla, že mě potřebuješ najít?"
