My Arrogant professor

1.

-Clarissa-

Všechno v mém životě se změnilo.Už jsem nebyla jen dospívající teenager se snem ale mladá matka,která se musela postarat o své dítě protože se ho nechtěla vzdát.Tvrdě jsem dřela na své kariéře právničky,dopracovala jsem se k tomu že mě policajti brali s vážností měli ke mně respekt stejně jako všichni,kteří měli něco společného se zákonem.Šla jsem dál neohlížejíc se na lidi,kteří mi říkali že to nezvládu s dítětem.Když jsem to dokázala zavřeli ústa a jen tiše sledovali jak tvrdě pracuju a zároveň se starám o dítě bez pomoci ostatních.Zaspávala jsem s pocitem vítězství,protože lidé tam venku ve mě nevěřili.Mysleli si,že zůstanu na volné noze s dítětem a bez otce.Jsem nejžádanější právnička po celé Americe,nedělám to pro peníze ale pro ten pocit když vyhraju případ,který by nikdo zkušenější nikdy nezvládl.

Teď jsem zpět v Los Angeles i s Phoebe.Myšlenky mi znovu zaběhly k Justinovi,codělá?Myslí na mě?Miluje mě?Chybím mu?..Určitě už má jinou a možná má i dítě.Druhé dítě,protože první jsem mu porodila já,dobře možná o tom neví ale to nic nemění na faktu že má se mnou dítě.Nepokoušel se mi volat,kontaktovat mě či vyhledat.Nejspíš ztratil zájem ve chvíli,kdy mu došla smska odemně.Musela jsem svůj mobil rozbít na tísíc kousků jen abych pořád neklikala na jeho jméno a odolat pokušení mu zavolat a říct mu,že jsem těhotná.Kdyby to věděl,možná by mě nenechal několik měsíců v bolestech,kvůli rizikovému těhotenství.Nejspíš by mě poslal do zadní části svého těla a potom mě poslal na potrat,-o kterém jsem přemýšlela do doby než jsem uviděla malý puntík na monitoru a neslyšela tlouct jeho srdíčko.Byl to jeden z nejlepších okamžiků v mém životě,vidět a slyšet tlouct srdíčko uvnitř vás.Měla jsem dvě srdce uvnitř sebe,-přemýšlela jsem o adopci první měsíc,který jsem nezvládala.Sotva jsem ho dokázala přebalit,nakrmit a umýt.Když jsem se ho pokoušela umýt brečel,když jsem ho krmila brečel a když jsem ho převlíkala brečel,pořád brečel netušila jsem co se sním děje.Myslela jsem,že je nemocný nebo ho něco bolí ale časem jsem pochopila,že mu chyběla otcovská láska.Chyběl mu jeho táta stejně jako mě.Můj psychický stav byl na bodě mrazu,nebýt Austina a Phoebe nejspíš bych teď byla někde hluboko v zemi pohřbená se zlomeným srdcem.Časem jsem pochopila,že všechno nemusím mít do předu naplánované aby to bylo dokonalé a bez chyby,-Ryan nebyl plánovaný ale i přesto ho miluju.Je to jediný muž v mém životě,který mi nezlomí srdce.On a jeho smích mě naplňují štěstím,protože nic není hezčího než pohled na pohled štastného dítěte,vašeho dítěte.Ipřesto že má pouze tři roky,mnohokrát se ptal na to kde je táta.Několikrát jsem stála za jeho dveřmi a poslouchala jeho tiché vzlyky,prosící o to aby se jeho táta vrátil.Myslel si,že je na pracovní cestě.Nechtěla jsem mu lhát,ale jak vysvětlil malému dítěti že jsem utekla od jeho otce protože jsem chtěla jít na vysokou školu?Celé čtyři roky jsem tajně doufala,že se Justin objeví před mými dveřmi a řekne že už nikam nejde,-tohle byla ale jen představa,která se nikdy nesplnila.Nejspíš zapomněl na svou studentku,kterou někdy miloval.Neumíte si představit,jak bolelo vědět že se o mě ani trochu nesnažil.Byla jsem naivní dívka.Možná mi nebudete věřit ale já ho pořád miluju,bez ohledu na to jak dlouho jsem ho neviděla moje city k němu nezmizely.Pořád se cítím jako mladá studentka zamilovaná do svého učitele cítit motýlky v břiše jen při jeho pronikavém pohledu.Po nocích se usmívám na tapetu svého mobilu a jen tiše vzpomínám na časy,kdy jsem se cítila štastná a milována.Justin Bieber je pořád otevřevné kapitola v mém životě nehledíc na to,že už spolu nejsem..on je celý můj.

'Mami?'Zašeptal malý Ryan,podívala jsem se na něj,natáhl ručičky.Pousmála jsem se nad jeho roztomilostí,vzala jsem si ho do náruče.

'Jakto,že nespíš zlatíčko?'Políbila jsem ho na čelo.