3.

3.8K 280 37
                                    

-Clarissa-

Oblíkla jsem si čisté spodní,prádlo.Legíny,tílko a svetr,dala jsem si ponožky.Na obličej jsem si dala jen krém,vlasy jsem si pročesala a stáhla do drdolu.S úsměvem na rtech jsem sešla dolů po schodech.

'Můžeme si promluvit?'Zastavil mě Justinův hlas.

'To jsem právě chtěla říct,takže začni.'Zakousla jsem se do vnitřní strany tváře abych se přestala usmívat.Phoebe jela někam s rodiči,nemám jí to za zlé nejspíš bych udělala to samé kdybych se nepohádala s tátou i mámou dokonce i s Nashem.

'To co se včera stalo.'Rozbušilo se mi srdce při té vzpomínce.

'Nemělo se to stát.'Tlukot mého srdce se uklidnil,jakobych žádné srdce neměla.Cítila jsem prázdno na hrudi.Přes všechno co jsem v tuhle chvíli cítila jsem se usmála.

'Přesně,tohle jsem chtěla říct..'Oblízla jsem si své rty..'Byla to chyba.Oba máme své životy.Určitě ke mně už nic necítíš tak jako já k tobě.'Pokrčila jsem rameny,jakoby nic.V jeho očích se odzrcadlovalo hodně emocí,nechtěla jsem je vidět proto jsem přešla do kuchyně kde seděl Ryan a pil džus.

'Chceš něco jíst?'Zeptala jsem se ho a políbila ho na čelo.

'Justin mi udělal palačinky.'V tu chvíli do kuchyně přišel Justin,jen jsem přikývla.Nalila jsem kávu.Kofein je snad to jediné co mě drží při životě.

'Kdy přijede strejda Austin?'Ryan ho měl vždycky rád,neměla jsem mu to za zlé protože Austin je sladký kluk s perfektní povahou.

'Potom mu zavolám.Půjdeš si nachvíli hrát?Musím si zařídit pár věcí.'

'Může jít i Justin?'

'Cokoliv.'Bez dalších slov a pohledů na Justina zavřela v pracovně.Zamkla jsem dveře a sklouzla po nich dolů.To pro něj včerejšek nic neznamenal?Necítil nic?Proč mi říkal,že jsem mu chyběla?Chtěl mě dostat do postele?Chtěl abych se trápila ještě víc?Co chtěl?Nedokážu slovy popsat,co cítím.Bolest se šíří celou mou hrudí,srdce mi bije pořád rychleji až si myslím že mi vyskočí z hrudi,mé oční kanálky štípou ze zadržovaných slz.Stahuje se mi hrdle ze vzlyků,které se chtějí dostat na povrch.Znovu cítím všechno,co jsem cítila když jsem zistila že jsem těhotná..všechno když jsem od něj odcházela.Musel to udělat,možná z pomsty?Jestli se mi chtěl pomstít a způsobit mi bolest,povedlo se mu to.Necítím nic víc než jen bolest.Znáte to?Nemůžete zastavit slzy,nemůžu zastavit všechny myšlenky.Nemůžete zastavit všechnu tu bolest.Je to horší než jen odřené koleno či říznutí od nože..bolí vás to.Přímo tam,kde máte srdce.Zlomené srdce.Jediný muž,který mi ho dokázal vzít a nakonec ho i zlomil.Nemiluje mě..nechce mě..nepotřebuje mě..nepatří mi..

'Ale já patřím tobě.'Zašeptala jsem.Chtěl abych trpěla?Neuvídí mě trpět.Jsem žena,která nikdy nepřizná bolest bez ohledu na to jak velká je.Jsem žena,která nebude trpět před mužem ale sama ve svém v pokoji.Nikdy neuvidí mé oči plakat,uvidí jen úsměv za kterým se skrývá bolest,kterou způsobil právě on.Neuvidí mé srdce rozlámané na kousky..Uvidí jen ženu,která ho bude jen obhajovat.Vstala jsem,utřela jsem si slzy.Vydechla jsem,sedla jsem si na koženou židli,vzala jsem Justinovu složku a začala číst všechno co provedl.

Pokuty za parkování,pouliční bitky,drogy,podporování prostituce,obviněný z vražd.

Ze všeho můj žaludek,nepříjemně vrčel.

Nemohla jsem nic jinýho číst,bylo už ted' dost na nic.Vstala jsem a odemkla dveře.Nevím odkud ale skočil na mě Ryan díky mým reflexům jsem ho stačila zachytit dřív než spadl.Po schodech dolů utíkal Justin jeho obličej byl pokreslený.Musela jsem se zasmát.

'Už si s tebou nebudu hrát.'Ryan nad ním protočil očima.

'Budeš protože mě miluješ.'No není rozkošný?

'Jak to víš?'Skrčil obočí.

'Všichni mě milují a ty nejsi výjimka Ta-Justine.'Opravdu chtěl říct tati?Polkla jsem.Ryan schoval svůj obličej do mého ramene.Cítila jsem jeho slzy,povzdychla jsem si.

'Udělal jsem něco špatně?'Opatrně se zeptal Justin.

'Ne,jen mu chybí táta.'Pohladila jsem ho po zádech a sedla si sním na gauč.Justin udělal to stejné.

'Kde má tátu?'Přivřela jsem oční víčka.

'Nezná svýho tátu.'Zamumlala jsem.

'Jakto?'Nechápavě skrčil obočí,proč mi to dělá ještě těžší?

'Není to jedno?'Slyšela jsem malýho jak se jeho dech ustálil.Zaspal.

'Není.Kolik mu je?'

'Čtyři.'Jeho výraz byl šokovaný?Sakra proč si šokovaný?

'Je to můj syn.'Vydechl.

******

JSEM SPOKOJENÁ STÍM JAK JSEM TO ZAKONČILA;-*

My Arrogant professorKde žijí příběhy. Začni objevovat