My Arrogant professor

8.

-Clarissa-

'Jsem si jistý,že pan Bieber ho zabil.'Nesnáším tohohle právnika,co si o sobě myslí?

'Byl jste snad v tu chvíli sním,že víte co dělal?'Vyštěkla jsem.Zaraženě se na mě podíval,otočila jsem se zpět k soudci.Jsme tu už dvě hodiny a nikam se to nepohlo.Vyslechli Justina,neznámou dívku,jeho kamarády a pořád neumí udělat závěr.

'Můj klient už nemá cododat,tuším že ani nikdo ostatní.Protože bych ocenila,kdyby jste konečně řekli své rozhodnutí?'

'Dejte nám 15minut.'Přikývla jsem,sedla jsem si na židli a vydechla tohle je sakra těžký den.

'Děkuju.'On mi děkuje?To by sakra měl,zachraňuji mu tu zadek za něco co udělal.Jen jsem mu přikývla.

'Dobře,od včerejška se mnou nemluvíš.Proč?'Protože mě ranilo to co si mi řekl.

'Jen nemám dobrou náladu.'Kvůli tobě.Chtěl něco říct ale soudce klepl do desky kladívkem.Všichni jsme si stoupli.

'Po dlouhém a namáhajícím soudu.Jsme se rozhodli Justina Biebera propustit na svobodu,jelikož stanovený zákon nám nedovoluje zadržovat osoby bez vinny a u pana Biebera se vinna nenašla.Děkuju všem,kteří tu s námi byli.'Usmála jsem se,další soud v kapse.Za Justinem hned šli kluci a neznámá dívka,vzala jsem si svou kabelku a šla poděkovat soudci.

'Chtěla bych vám poděkovat,že jste se nakonec rozhodl správně.'Slabě jsem se na něj usmála.

'Na svůj věk jste odvedla dobrou práci,jsem vámi uchvácen a bylo mi potěšením pozorvat vás při vaši dokonalé práci.'Mé tváře nabraly lehký odstín růžové,tenhle soused nebyl k zahození.

'Bylo mi potěšením pane Collinsi.'S úsměvem mi odkýval,nikdo v místnosti už nebyl.Samozřejmě,už jsem ho dostala z problémů tak zmizel.Upravila jsem si svou černou sukni,sako které jsem měla jsem si sdělala a rozepnula si pár knoflíků na černé košili,rozepla jsem si spolu ve vlasech a prohodila němi.Vyšla jsem ven,Justin i jeho přátelé stáli u budovy.Objímal tu dívku kolem pásu,posměšně jsem si odfrnkla,je to děvka.

'Clarisso!'Musel si mě všimnout?Dělala jsem,že ho neslyšim.Sešla jsem schody dolů,právě když mě někdo potáhl za ruku zpět.Justin,protočila jsem očima.

'Co se děje Justine?'

'Děkuju.'

'Už si děkoval.'Zamrmlala jsem,jeho ústa vypustily povzdech.

'Kdy můžu dojít za Ryanem?'

'Kdykoliv je to tvůj syn.'Odvrátila jsem od něj pohled.

'Dobře,jedu s tebou teď.'Skrčila jsem obočí.

'Měl bys jí za svými kamarády..Ryana stejně hlídá má známá.'

'Jsi tak hloupá nebo ti to jen nedochází?'

'Co mi nedochází?'

'Já..uhh chci být chvíli s tebou!'Rozhodil rucemi kolem sebe.

'Proč?'

'PROTOŽE TĚ MILUJU!'