My Arrogant professor

7.

-Justin-

Frustrovaně jsem zavrčel,hledám jí už deset minut.Dobře,zbývá už jen koupelna o které se zminíla na to lístečku.Vešel jsem do ní a uviděl jí.

'Ty jsi byla doopravdy?'Zamumlal jsem,její zvonivý smích se ozýval celou koupelnou.

'Měl by si mi začít věřit.'

'Já ti věřím!'Rozhodil jsem rucemi kolem sebe.

'Samozřejmě a Nash Grier není božský.'Hravě protočila svými oči,proč je tak rozkošná?

'Není.'Uškrnul jsem se.

'Samozřejmě že je,viděl jsi jeho oči?Bože hezčí jsem snad neviděla.'Zasněně se na mě podívala.Odfrnkl jsem si a přešel kní,položil jsem jí ruce na boky.

'Já mám hezčí.'Zašeptal jsem,nosem jsem se otřel o ten její.

'Shhh.'Zamrmlala a položila své ruce na mé ramena.

Tohle byl jeden z momentů,který mi připomínal situaci před 4 lety.

Nahl jsem se k ní a spojil naše rty,jemně vydechla.Líbal jsem jí pomaly a bez jazyku,chtěl jsem aby věděla že k ní cítím pořád to stejné.

Nikdy jsem na ní nepřestal myslet.

Nikdy jsem nepřestal cítit její doteky.

Nikdy jsem nepřestal pro ní dýchat.

Nikdy jsem nemohl na ní zapomenout.

Zaspával jsem a vstával s myšlenkou na ní.

Možná nebyla má první láska..ale vím že byla poslední.

'Justine.'Zašeptala,odtáhl jsem se od ní,čelo jsem si opřel o to její.

'Hmm?'

'Nenávidíš mě?'Skrčil jsem obočí.

'Chtěl jsem Tě nenávidět,protože jsi odešla..ale nejde to.'Přivřel jsem oči.

'Proč to nejde?'Chtěl jsem jí říct,že jí pořád miluju ale já nemohl.

'Protože spolu máme dítě a určitě by mu neprospělo kdyby jsme se předním hádali.'Přikývla a odtáhla se.

'Tohle byl náš poslední polibek,potom soudě si půjdeme každý svou cestou.Dovolím ti navštěvovat malýho o víkendech pokud sním nebudu mít něco naplánovaného.Děkuju,že mě chápeš.'Odešla,zakňučel jsem tohle jsem nechtěl sakra.