Ship: Werdyn
Pohled Radka:
Vše začalo jako zcela normální den. Nic naznačovalo k tomu, co mělo dneska stát. Byl to prostě klidný večer, obloha byla plná hvězd a vítr osvěžující, takový chladný. Stalo se to zrovna v tu chvíli, když jsem z okna sledoval hvězdy a uslyšel zvonek, co mě vytrh z mého přemýšlení. Trhl jsem se sebou a šel se podívat, kdo by v tuto hodinu mohl zvonit. Celým bytem se mezitím rozezníval zvuk, toho jak moje nahá chodidla s každý krokem narážela na podlahu. Konečně jsem přišel ke dveřím a uviděl jsem za němi, nervózně stojícího Pavla. Otevřel jsem mu a chtěl se zeptat co potřebuje, ale než jsem ze sebe stihl vydat hlásku, byl jsem nemilosrdně přirazen ke zdi na chodbě. Chtěl jsem začat křičet, ale objevila se ruka, co mi zakryla pusu a ucítil jsem na svém krku zuby, které si draly svoji cestu skrz moji kůži. V ten okamžik jsem začal cítit slzy, co se chtely za každou cenu dostat na povrch. Než jsem si toho vůbec stihl všimnout, tak mi začal stahovat kalhoty. Teď už jsem se vrtěl a snažil se kopat. Podařilo se mi ho kopnout na nepříjemné místo a začal jsem utíkat, ale zničeho nic jsem ucítil váhu na svých zádech, která zapříčinila, to že jsem se rozplácl na podlaze a schytal celkem drsnou ránu do hlavy o stůl. Na chvilku se mi zatemnilo před očima a když jsem začal znova vnímat, tak mě chytil za vlasy a zašeptal klidně až strašidelně temně "Neutečeš" a znova se mi zahryzl do krku. Zase jsem cítil, jak mi jeho ruka stahuje kalhoty, ale tentokrát i s trenkama. Ztratil jsem naději, i kdyby jsem nabral sílu se bránit a utéct, tak by mě stejně dohnal.
Na zbytek si moc nepamatuji, ale vzpomínám si na tu bolest. Nesnesitelnou bolest, která stále přetrvává. A co teď dělám já? Přemýšlím jakou cenu má žít, když vás může zranit i váš nejbližší přítel.
ČTEŠ
Ship Challenge 2019
ФанфикJak jinak uvítat rok 2019? Plánujeme napsat tolik příběhů, jako je dní v roce.. Vydávání je zatím trochu opožděné.
