Ship Challenge 2019

Na vlásku

Ship: Portix (Porty x Baxtrix)

Pohled Baxe (štěpána):

Já tady umřu nudou!
Nic se tu nikde neděje a jediná zábava tady je kreslení po stěnách a nebo hraní si s mojím zvířátkem. Víte jsem hrdý majitel fretky jménem Bax.
Ano jsem velice originální s dáváním jmen, ale nesuďte mě.

A jak jsem zmiňoval , že kreslím, tak od toho moc nečekejte. Je to jenom obraz toho, co vidím z mého malého okna a někdy moje sny....
O mojich snech toho moc není.
Nikdy jsem nebyl venku, ani nikde jinde než v mojí věži, takže spíš sním o příbězích, co přečtu.
Jsou fantastické, je v nich tolik dobrodružství a akce, že z toho jde hlava kolem.
Ale všechno je to jenom příběh, můžu snít, ale k čemu to, když jsu odkázaný na život ve věži, bez jakékoli možnosti úniku.

I když mohl bych utéct, ale to by se pak o mě otec bál a já mu slíbil, že tuto věž neopustím.
Ale vážně chci vědět, co je tam venku, co se skrývá mimo zdi.
Jaké by to bylo běhat venku a hrát si s Baxíkem.... určitě by se mu venku taky líbilo....

"Hej Štěpáne! Zpusť lano!"
Uslyšel jsem hlas svého otce, je tomu tak vždycky, on odchází pro jídlo a vždycky mu musím schazovat lano, jinak by se sem nedostal.
"Dobře otče! " zakřičel jsem.
Když otec konečně vylezl, tak si od dechl a usmál se na mě.
"Tak co jsi dneska dělal Štěpáne?"
Zeptal se mile a čekal na odpověď.
"Nooo... četl jsem si a tak trochu uklízel."
"Dobře a víš čím je zítřek speciální? "
"Hmm... mám narozeniny? "
"Ano máš, takže co by si malý princ přál?"
Chtěl bych jít ven, ale mu říct nemůžu.
"Chtěl bych ty dobrý medvídky jak jsou plněné čokoládou"
"Ale ty jsou z daleka a cesta tam trvá týden"
"Prosííím! Když budu mít ty narozky"
"Tak dobře, ale budeš tu hodný"
"Slibuju!"
"Tak mi pojď pomoc se nachystat, čím ryhleji vyjdu tím rychleji budu zpět"
"Dobře otče"

Já to dokázal! Já to dal. To o čem jsem snil se stalo skutečností.
Jestli ho dostanu na delší dobu pryč, tak budu schopný jít ven a vrátit se zpět bez toho, aby si něčeho všiml, takže to bude this is nic netušit.
Skvělé, ale teď jen vymyslet, jak se dostat zpět.
Ale když odejdu a nechám spuštěné lano, tak budu schopný se dostat zpět nahoru.
Jo to zní jako skvělí plán.

Jen jak se otec vytratil, začal jsem plánovat, co všechno budu dělat. Chtěl bych běhat po trávě, plava v jezeře, které vidím z okna, lozit po stromech, ale vyjde mi to vůbec? Co když blbě přivážu lano a spadnu? A buďme upřímní, takovou výšku bych asi nepřežil.
Ale risk je zisk, když se o to alespoň nepokusím, nezjistím co je to svobodný život.

Hned jak to šlo, uvázal jsem lano pod oknem a položil si Baxe na rameno.
"Jsi připravený Baxíku? Tak se pořádně drž, jdeme totiž ven"
Párkrát jsem zatahal za lano, abych zjistil jestli drží a pak vyskočil, držel jsem lano a jel dolů, ano pálilo to, ale věděl jsem, že se musím držet, teď to přece nevzdám! Dám to, udělám to pro Baxíka a pro sebe.

A najednou...... přistál jsem na zemi, ale hned jak se moje nohy dotkli trávy, spadl jsem. Nohy se mi podlomili a já se efektivně posadil.
Rozhlédl jsem se okolo a lidi byla to krása, zelená tráva, všude barvy a kytky a jezírko s krásně čistou vodou.... no ó můj bože do toho pohledu jsem se zamiloval... ale všiml jsem si, že Baxík to má úplně stejné, běhal okolo mě a vypadal tak šťastně.
"Baxi líbí se ti tu?" Zeptal jsem se fredky, když ke mě přiběhla. Samozřejmě že neodpověděla slovy, ale začala vydávat šťastné zvuky a začala se mi drápat po triku výš k mému obličeji. Byl vážně šťastný a já to cítil úplně stejně, jen stěží odolávám chuti běhat okolo, válet sudy a pištět a řvát radostí. Ale jakože jsem už dost starý na to, aby takový věci dělal.... víte co? Seru na to.
"TOHLE JE NEJLEPŠÍ DEN V MÉM ŽIVOTĚ!!!" zařval jsem z plných plic a rozběhl se okolo.
Chvíli jsme s Baxem běhali dokola a honili se a pak jsme jen tak leželi a dívali se na nebe... prostě jsme zažívali krásné chvíle.
A pak jsem se podíval na Baxe a zeptal se ho.
"Baxi co říkáš na to, že by jsme se šli kouknout po okolí"
Bax na to odpověděl nadšeným písknutím a vylezl mi na rameno.
"Dobře Baxi, jdeme se tu porozhlédnout"

Vstal jsem společně s Baxem a šel rovnou za nosem. Tudíž do nějaké díry ve stěně. Když nad tím přemýšlím, tak to vypadalo jako brána z nějaké knihy, co jsem četl.
Průchod jeskyní byl velice krátký a na konci byli dveře z nějaké rostliny, co rostla z vrchu jeskyně. Bylo to jak brána do nějakého jiného světa.
Prošel jsem jí a objevil se uprostřed lesa, poodešel jsem a kounul jsem se na místo z kama jsem odešel, byla to obrovská hora. Paní bylo to úžasné.
Ale chtěl jsem se jít podívat dál a šel jsem hloubž do lesa a užíval si ten pohled na okolní krajinu.

Když tu najednou jsem ucítil něčí ruce, jedna z těch rukou mě zakryla pusu a druhá mě chytla za pas. Hned jsem se snažil utéct, nebo alespoň křičet, ale ruka na mích ústech tomu bránila.
"Nehyb se, nekřič a nikdo ti neublíží" zašeptal za mnou tichý hlas. Nevěděl jsem, co teď dělat a tak jsem tam stál jako opařený a neberte to zle, ale toto byl můj první kontakt s další lidskou bytostí, když nepočítáme mého otce.
Myslel jsem, že je semnou konec, když tu najednou-
"Kurva!!" Zaklela osoba za mnou.
"Rychle jsem se otočil a uviděl za mnou stát celkem hezkého muže, ale byl to první člověk, kterého jsem viděl, takže co já vím.
Kouknul jsem se, co způsobilo jeho bolest a všimnul jsem si, jak se drží za ruku.
"Jsi v pořádku? Ukaž mi to" řekl jsem mu starostlivě a rozešel se směrem k němu.
"Jsi normální? Ani nevíš, co jsem ti plánoval udělat a ty mě ještě chceš pomoc?"
".....jo"
"Jsi šílený, ale to je dobře. A pokud se na to chceš podívat, tak čum, tohle mi udělalo to tvoje zvíře" na ruce co mi ukázal, byla malá krvácející ranka.
"Baxíku... ty jsi mě chtěl ochránit? No ty jsi můj miláček" řekl jsem mojí milované fredce a pohladil jí po hlavě.
"Takže tys dal té věci jméno? "
"Jo jmenuje se Bax. No řekni není hezký? " usmál jsem se na něj a díval se jak pomalu červená. Je snad nemocný? Nepotřebuje ošetřit?
Přišel jsem k němu blíž a položil mu ruku na čelo.
"Jsi v pořádku? Nejsi nemocný? Nepotřebuješ ošetřit? "
"No od tebe bych se ošetřit nechal kdykoliv" řekl a usmál se na mě stylem jaký neznám.
"No děkuji? " řekl jsem nejistě.
"Ty nevíš co myslím co?"
"Em... no.... nevím"
"Víš co? To je jedno. A teď mi řekni, co dělá tak hezký klučina jak ty tady v lesích? "
"No bydlím tady kousek" ukázal jsem směrem na jeskyni.
"Jsi si jistý? Mám to tady hezky prolezlé."
"Jo jsem, pojď za mnou"
"No dobře"

Chytl jsem ho za ruku a vedl ho přes jeskyni k věži a podíval se na jeho reakci. Stál tam s otevřenou pusou a díval se na věž.
"No to mě poser na holý záda"
"Proč bys něco takového chtěl? "
"Eh... neřeš to"
"No říkal jsi, že to tu znáš skrz na skrz. Takže.... provedeš mě kolem? Nevím jak dlouho budu moct být venku a rok se mi na tuto příležitost čekat nechce"
"Dobře provedu tě kolem, ale budu za to něco chtít dobře? "
"Dobře jen jedna věc... jak se jmenuješ?"
"Nemám jméno, ale říkají mi Porty... je to přezdívka kterou mi dali v mládí"
"Dobře Porty, takže jdeme"

V ten den mi Porty ukázal hodně úžasných věcí a úžasné místa. Krásnou malou krčmu, kde mi nějaký chlap povídal o tom jak zabil medvěda a takové .... milí lidi. A potom mě ukázal město, bylo to tak kouzelné a plné lidí a barev a hudby.
Polu se blížil konec dne a já i Bax jsme byli viditelně unavení.
"Takže co chceš za prohlídku? "
"No to co chci se ti bude zdát asi divné, ale pojď semnou a buď moje manželka" usmál se na mě.
"C-Co? Proč? "
"No víš ona to bude výhoda pro nás oba. Ty jsi prokázal, že se umíš postarat o domácnost a tvoje fredka bude perfektní hlídač domu a já bych ti byl dobrý manžel a pokud ti to nestačí, tak ještě něco říkal jsi, že jsi celý život zavřený ve vězi a semnou budeš mít svobodu, kterou jsi celou dobu chtěl"
"Ale co papa? Nebude se zlobit?"
"A i kdyby jsi dost starý, aby sis našel partnera a odešel ne? A nemáš, co ztratit, takže prosím budeš mojí ženou v domácnosti?"
"No.. já.... víš...." rychle jsem se snažil sečíst všechny plusy a mínusy... a došel jsem k záběru, že tam nemůžu žít v té věži na věky, takže..
"Ano budu" usmál jsem se na něj a skočil mu do náruče.