Ship Challenge 2019

Soused

Ship: Pordyn (Porty x Hendys)

Pohled Hendyse:

Už to bude nějaký ten pátek, co se můj starý soused odstěhoval a nastěhoval se nový.

Už od prvního pohledu jsem věděl, že on je ten pravý. O čem mluvím? No budu upřímný nikdy jsem nevěřil na tu lásku na první pohled. Ale on? On mě donutil jediným pohledem přestat dýchat. Celý můj svět se zastavil a já prostě věděl, že on bude můj.

Každý den to dělám. Sleduji ho jak chodí do práce, za kamarády, prostě všude. Vím kdy se vrací domů a kdy je zase pryč dýl než obvykle. Dokonce jsem si o něm všechno zjistil. Všechno. Kde bydlel, jeho rodinu, jeho minulost, aj jeho fotky na instagramu sleduji.

Bůh ví jak moc bych mu chtěl říct, že ho miluji. Že bych pro něj udělal cokoliv, i kdyby chtěl abych se zabil nebo někoho zabil. Pro něj cokoliv.
Ale já to nedokážu. Nemůžu se mu ani do očí podívat beztoho, aby se ze mě nestalo rajče. Na tož mu říct že ho miluju. To by mi i zralé jablo závidělo.

Dnešek začal jako každý jiný. Vstal jsem v pět a koukl jsem se z okna. Každé ráno ho vidím v tuto hodinu běhat. Je prostě dokonalý. Ráno jsou dokonce i pro mě jediný čas, kdy nějak extra chodím ven a to jen z toho důvodů, že ho chodím sledovat. Samozřejmě se snažím být na sto procent nenápadný a asi mi to i vychází. Stál jsem ve stínu stromů nedaleko cesty kudy běhal a čekal než tama poběží. Ale nepřicházel, čekal jsem a čekal, on prostě nikde není. 'Co když se mu něco stalo?!'  Hned jsem začal zmatkovat. Rychle jsem se otočil, ale uprostřed otočky jsem narazil do svalnaté hrudi. Zděšeně jsem se podíval před sebe a uviděl ho před sebou stát. Co jak to? Moje splašená mysl to nedokázala pochopit.

Stál jsem tam v šoku celý ochromený. "Tak to ty mě celou dobu sleduješ? To jsi nějaký úchyl nebo co?" Řekl ostře a nevrle. Ne on by se na mě neměl zlobit. Jak mu to mám vysvětlit?! "Já....Já....ehm" nezmohl jsem se ani na smysluplnou větu.
"Aspoň se mi dívej do očí, když se mnou mluvíš" zavrčel a chytl mě za bradu a nazvedl můj obličej, tak abych se mu díval do očí. 'Ne ne prosím, vše jen tohle ne' asi za chvíli s takovou omdlím. Tak jsem se pokusil utéct, ale ještě než jsem stihl udělat krok, ocitl jsem se zády na drsné kůře stromu. Byla to rana a bolela, ale od něj to snenu, když mě chce bít, tak klidně cokoliv jej učiní šťastným. "Odpověz, tohle je poslední varování" "Nemůžu" kuňkl jsem potichu a tváře mi hořeli  z toho jak blízko jeho tvář byla. Chvíli to vypadalo jakoby mě zkoumal a pak se usmál. "Tak takhle to tedy je." A ještě víc mě namáčkl ke stromu, ale teď za jiným účelem.