Ship Challenge 2019

Mario cars

Ship: Mejmr (Gejmr x Ment)

Pohled Menta (Honzy):

Dneska jsem buď udělal obří hybu nebo nevím.

Abych vám to vysvětlil.
Byl krásný teplý den a já se probudil a řekl jsem si "eh dneska je krásný den, co kdybych trošičku hazardoval se svým štěstím? "
A tak jsem zavolal svému kamarádovi Michalovi a zeptal se ho, jestli si nepřijde zahrát Mario cars, ale v ten moment se Michal začal vytahovat stím, že je mistr a že mě porazí a že nemám šanci. A jelikož mám asi problém s hazardem, tak jsem mu řekl, že si ani neškrtne.
Upřímně? Modlím se ke všem bohům, abych vyhrál. Jako ne že bych si nevěřil, ale on je dobrý, i já jsem dobrý, ale... jako....prostě si nikdy nemůžu být jistý výhrou.

Nakonec jsme se dohodli, že budeme hrát u mě.
A já začal pomalu panikařit, protože jak jsem se rozhlédl po svém bytě, uviděl jsem bordel. Jako fakt bordel.
A on měl za chvíli přijít. No prostě ježiši do čeho jsem se to dostal, teď musím nasadit bleskovou rychlost a udělat to čemu se tak dlouho vyhýbám, mojí noční můře.... úklidu.

Jelikož jsem měl minimum času,  celý můj uklid byl to, že jsem všechno házel do skříně a pod postel.
Naštěstí štěstí stálo na mojí straně a já to všechno stihl zamaskovat dříve než došel a jak zazvonil tak jsem zrovna schovával poslední várku.

Pustil jsem Michala do vnitř a šel nachystat vše potřebné pro hraní.
On se mezitím posadil a celou dobu mě sledoval.

"To jsem tak krásný, že ze mě nespustíš oči?" Zeptal jsem se s úšklebkem.
"Ten nejkrásnější" řekl a zasmál se.
"Tak, o co se vsadíme" Ano, když prohraju budu mu asi něco koupit nebo udělat něco hloupého, ale berme to pozitivně, když on prohraje dělá něco pro mě.
"Hm.. Vsadit se... víš co jdu do toho, ale o co se vsadíme?"
"Noo... co třeba o to, že ten kdo prohraje musí tomu druhému splnit dvě přání"
"Dobře, alespoň mám větší motivaci vyhrát" jen jak to dořekl, tak se mu na tváři objevil tajemný úsměv.
"Tak jdeme hrát" řekl jsem a sedl vedle něj.

Už když to vypadalo, že ho porazím, narazil jsem a on mě předjel těsně před cílem.
"Néééé!" Zakřičel jsem. Doslova jsem ve svojem hlase slyšel tu bolest, kterou právě prožívám.
"Ha! Vyhrál jsem!" Mezitím co já umíral,  Michal se vedle mě radoval.
"A tak tedy k mojí odměně" řekl a na chvilku se zapřemýšlel. "Zavři oči"
Neměl jsem jinou možnost, než to udělat. Přece sliby by se měli plnit.

Tak jsem tam seděl se zavřenýma očima jako největší debil a čekal co bude dál a možná se do toho trošičku psychicky připravoval na to, co bude dál.
No ukázalo se, že moje příprava byla úplně k ničemu, protože tohle byla poslední věc kterou bych čekal.
A to byly rty na mích ústech.
Chtěl jsem se odtáhnout, ale zastavily mě ruce. Tedy jedna ruka na mém zátylku a jedna ruka těsně nad mím zadkem.
Začal mě kousat do spodního tru na znamení toho, že žádá o vstup, který jsem mu bez většího přemýšlení zamítl. On se však nevzdal a chytl mě za zadek a tím mě donutil ztratit ostražitost a jeho jazyk mezitím vklidu vklouznul do vnitř.
Snažil jsem se jeho jazyk vytlačit tím svým, ale rychle mi došlo, že to má právě opačný účinek a přestal jsem stím.

No rád bych řekl, že se mi to nelíbilo, ale po chvíli jsem se tomu naplno poddal. Přece když to neporazíš, přidej se k tomu.

Hned jak jsme se přestali líbat se odemě Michal od táhnul a oba dva jsme lapali po dechu.
On se do toho zmohl jen na slabí, ale upřímný úsměv.
"Ještě stále mi zbývá poslední přání" zašeptal a díval se na mě s očima plnými lásky.
"Mluv" pobídl jsem ho.
"Víš strašně dlouho tě miluju a víš když si mě vybereš dám ti vše, co si budeš přát, takže prosím Honzo, udeláš mě tím nejšťastnější a daš mi šanci?" Zeptal se a jeho tón byl ten nejvážnější, co jsem od něj slyšel, ale šlo říct ne?
Skočil jsem na něj a dal mu polibek na rty a řekl
"Ano"