Ship Challenge 2019

Únos

Ship: Natron (Nakashi x Citron)

[Oficiálně začíná Únor! A tato 'kapitola' je věnována Šárce... takže si to užij]

Pohled Nakashiho:

Je to v háji!  Je to v háji!  Je to v háji!
Musí to tu přece někde být!  To by mi a hlavně jí osud neudělal! Vždyť není možnost, aby se z tadyka dostala..... a nebo je?

Když jsem to tu zamikal.. a umístil ji na její normální místo, přece neexistuje žádný způsob, aby sama odešla.
Co teď budu dělat? Co MÁM dělat?
No.. nevím sice, co dělat, ale vím, kdo mi s tím může pomoc.
Takže jsem vzal do ruky svůj mobil a začal vytáčet číslo mého možná spasitele.

"Hej jsi tu?" Zeptal jsem se, když to konečně zdvihnul.
"No jsem tu, co potřebuješ? "
"Nemohl bys sem za chvíli dojed? Něco se stalo a po telefonu se mi to vysvětlovat nechce"
"Dobře za chvíli jsu tam"

Díky bohu. Je na cestě, takže už na to pátrání nebudu sám.
Neměl bych mu něco nachystat, jako poděkování za to, že se vůbec uráčí přijít a pomoc mi?
Asi jo ale nevím, co bych mu dal. No pak se ho zeptám, co by za to chtěl.

Zrovna jsem seděl a přemítal nad tím jak bych se mu později mohl odvděčit, když tu chvíli mě z mého těžkého přemýšlení vytrhl zvuk zvonku.
To musel být on! Rozběhl jsem se ke dveřím a otevřel mu.

"Ahoj. Pojď do vnitř."
"No ahoj... řekneš mi, co se děje? Protože mám pocit, že se stalo něco hrozného, když mi jen tak voláš a chceš abych dojel"
"No stalo se něco příšerného. Pojď si sednout je to vážné."
"Dobře"

Odvedl jsem ho do obýváku a naznačil mu ať se posadí.
"Chceš něco na pití? Kafe, čaj, stačí říct"
"Nic nechci, tak se taky posaď a mluv, co se stalo"
"No mám podezření, že ji někdo unesl, protože tu je vždycky a najednou zmizla."
"Počkat, počkat, počkat! Kdo koho unesl?"
"No nevím kdo ji unesl"
"Ale koho unesli!?"
"Moji slepičku"
"Počkej.... děláš si srandu? Ty mě sem ženeš jen kvůli tomu, že se ti ztratí plyšák?"
"Jak ztratí?! Někdo ji musel unést. Přece by sama neodešla"
"Uklidni se.... není jisté, že ji někdo unesl. Mohla ti jen zapadnout za postel. Takže se po ní ještě podíváme a nebude dělat přehnané závěry,  dobře? "
"Dobře"
"A takže kde jsi ji viděl naposled?"
"No asi v ložnici"
"Dobře takže jdeme do ložnice"

Rychle si stoupnul a odešel směrem do mojí ložnice a jen jak tam došel, tak se rozhlédl kolem a začal se dívat do každé skulinky.
A já?  Já jsem tam stál jak debil a pozoroval ho při práci.
A v moment, když jsem si myslel, že už ani on nic nenajde, tak svou ladnou rukou z podpostele vytáhl moji krásnou, teď už zaprášenou slepičku.
Jen co mi ji podal jsem mu skočil kolem krku.

"Ó děkuju! Děkuju! Děkuju! Jsi naše záchrana!"
"Heh... nemáš zač"
"Eh..eh... takže můj zachránce jak se ti můžu odvděčit? Řekni si cokoliv, dlužím ti to"
"Cokoliv? "
"Cokoliv"

Hned po mé odpovědi jsem ucítil jeho rty na těch svých a já tam zase stál jak debil a nevěděl co dělat.
"Mám jen jedno přání, dej mi šanci"
Jen jsem se na něj usmál a odpověděl jsem mu.
"Jakoby se stalo"