Ship Challenge 2019

škola

Ship: Studali (Moon x Vendali)

[Lidi byl valentýn a zajímalo by mě kolik z vás, co jsou ochotní toto číst bylo s někým a kdo naopak byl sám.... klasicky nebudu psát slovensky]

Pohled Vendaliho:

Tak lidi buďme upřímní kdo z vás odcházel ze školy a myslel si, že už se tam nikdy nevrátí a pokud ještě neodešeli, tak kolik z vás chce dát vaší škole navždy sbohem? Určitě je vás hodně.

No já jsem si to taky myslel, ale život to tak chtěl, abych se vrátil do školy, ze které jsem odcházel s rukama ve vzduchu a neukazoval jsem zrovna gesta míru a lásky.....
A teď si představte, ten trapný pocit, když jsem se tam po pár letech vracel jako učitel, ale naštěstí jsem jsem odešel učit na střední, protože základku bych asi nedal....

No a tady jsem, připravuji se na svoji novou třídu, ale budu mít na ně dostatečně pevné nervy?
Co když dopadnu jako moji ex-učitelé a psychicky se zhroutím?
Ne... takový parchant jsem byl já a nic horšího než já není.
Tedy doufejme.

Začal jsem si rovnat učebnice a všechny potřebné pomůcky.
Jak mile jsem to všechno měl, začal jsem se modlit ke všeckým bohům, aby mě nedostihla karma a já měl klidný školní rok.
Však při modlení k devátému bohu, se rozezněl uši rvoucí zvuk zvonku, který tu byl asi ještě od dob komunistů.
Takže jsem se musel vyhrabat z té pohodlné židle a jít do toho mordoru, no prostě hrůza, ále je tu malá šance, že budu mít normální třídu.

Ale jen po příchodu do oné třídy,  jsem se po nich rozhlédl a na první pohled jsem poznal jednu věc, budou to naprostí retardi.
No karma je svině, to se hold stává. Už mi zbývají jen dvě věci, buď to vytrpět a nebo skočit z okna.... a to okno po mojí pravici vypadá tak přitažlivě. No asi o tom ještě popřemýšlím.

No a teď ta další nepříjemná část.
Uvítání.
"Tak zdravím, jsem váš nový učitel a budu k vám upřímný..... jestli mě budete srat, tak vám nadiktuju zápis a další hodinu z něho bude test. A teď jdeme dělat docházku, dobře?"

Pokud existuje peklo, tak určitě není tak hrozné jako tato třída.
Jen se snažím udělat docházku a ty debili tu ruku vůbec nezvyhnou nebo ji zvedne víc lidí naráz.
No prostě katastrofa.
Ale teď ta lepší část, já jsem přece učitel a to neznamená, že nemůžu být zmrd jako oni, takže pro dnešek se neměli učit, ale měli tu volnou hodinu, ale za trest se jdeme učit jéj.

Ale měli jste vidět jejich obličeje, když jsem jim to oznámil, byli tak moc perfektní, takové plné utrpení a nudou.

No začal jsem od na tabuli psát základy, aby si to zopakovali staré učivo, protože si pamatuju, jak vymletý jsem byl vždycky já na začátku.
Už jsem doufal, že si to učivo napíšeme v klidu, ale najednou mě trefil ze zadu do zad zmačkaný papír.
To jako vážně?
Naštvaně jsem se otočil a zvedl oný kus papíru ze země a rozbalil ho a vzkaz si přečetl.

"To jako vážně? Kdo to psal?"
Podíval jsem se po třídě a do všech propaloval očima díru.
"Pane učiteli! Co se tam píše? " zařval na mě nějaké kluk ze zadní lavice.... Lukáš myslím? Nevím to jistě, ale přijde mi jako hodně nesympatický člověk.
"A co za to? Když vám to přečtu, budete pozbytek hodiny držet hubu?"
"No nevím, je to pro nás těžké"
Tentokrát to byla blondýna z druhé lavice u dveří.
"No pokud budete vážně hodní možná si další hodinu pustíme film"
No mohl jsem jim tu slíbit cokoliv, protože pochybuju, že oni by zvládli držet hubu a být hodní.
"No pokusíme se, ale teď to prosím přečtěte"
Začala mluvit teď hnědovláska, co seděla úplně vzadu.
"Tak dobře posuďte se a poslouchejte" pronesl jsem a pohodlně se usadil na katedře.
"'Milí pane učiteli, máte překrásný zadek a určitě bych si od vás nechal říct'..... takže kdo to napsal?"
Celá třída se hned začala smát, až mi připomínali postížené lachtany.
"No tak ať se přizná ten kdo to napsal.... je lepší se přiznat teď než kdyby to na tebe někdo později řekl."
No a teď si chvilku počkáme třeba se přizná.... a nebo ne, je to jedno jeden vzkaz nic extra.
A najednou se stalo něco, co jsem nečekal.
Hned přede mnou se tyčila ruka blonďáka.
"Takže Sam že? Jo? Jo super. Same po škole do mé kanceláře"

Tak doufejme, že si sním o tom vlidu promluvím a nějak mu ujasním, že pokud to byla sranda, tak byla pěkně blbá a pokud to myslel vážně, tak mu vysvětlím, že to co chce je nesplnitelné.
Jo to zní jako skvělí plán.
Ale teď už stačí jen počkat, stejně mám ještě nějaké třídy, než bude konec vyučování.

Ach.... proč já debil mu řekl, dojde po škole?
Teď už jsem si mohl sedět doma a užívat si můj oblíbený seriál, ale ne já se musel zdržet debilním papírem... no asi jsem fakt kus debila.
No kdyby si alespoň pohl, abych tu nemusel trčet, jen zdržuje sebe i mě.

Však uprostřed mého nadávání na zůstávání ve škole přes čas mě vyrušil zvuk starých školních dveří, které vrzali pokaždé do nich jen někdo ťukl.
"Á konečně měl jsi tu být už před půl hodinou"
"Omlouvám se.... zdržel jsem se někde"
"Uch...Same víš proč jsem tě sem zavolal?"
"Kvůli tomu vzkazu?"
"Ano kvůli tomu a teď to bude znít divně, ale myslels to vážně? Nebo ze srandy?"
"Vážně" celku mě překvapilo s jakou jistotou to řekl.
"No v tom případě, bych ti měl vysvětlit, že to co po mě chceš je nereálné a že si toto období prožilo hodně lidí a--"
"Proč to se mnou nechcete zkusit?!"
"Co?"
"Slyšel jste"
"Proč? Protože nevím! Jsem tvůj učitel? Jsem jaksi víc starší než ty?"
"A to má vadit? Nikdo by i tom nevěděl, takže prosím zkusme to po dobrém" jen co to dořekl, začal se ke mě nebezpečně přibližovat.
"Nevím o čem mluvíš. Měl by sis uvědomit, že tě za to co se tu pokoušíš udělat, tě pohou i vyhodit. Takže jsem tvůj učitel a tak to i zůstane" zůstaň klidný! Jéžiš na tohle nejsem stavěný.... ať se ke mě sakra přestane přibližovat... ne ne do háje! Nesmím couvat! Ale on začíná být nebezpečně blízko!
"Myslíte? Ale stejně když to nechcete jemně..... půjde to tvrdě"

Než jsem si to uvědomil, byl jsem namáčklí na katedře a nemohk jsem couvat dál... kam dál?
Naklonil se ke mě a položil svoje ruce vedle mě na desku tak, abych byl uprostřed já a on se na mě mohl namáčknout ještě víc.
Dobře nikdy se nevzdávejte bez boje, i když si to asi teď udělám ještě horší... je to 50/50 takže tu je šance na útěk.
Oběma rukama jsem se do něho opřel a pokusil se ho podstrčit, ale on moje ruce zachytil jednou svojí a otočil mě tak, abych byl přes onu lavici ohlí.
Ne ne ne nenenenenene!
Snažil jsem se vrtěl a doufat, že to bude mít alespoň nějaký pozitivní efekt.
"Ach..." ozvalo se ze zadu a já si uvědomil,že moje vrtění mělo přesně opačný efekt než jsem chtěl.
Rychle jsem s tým přestal a uslyšel jen jeho nespokojené zvuky.
"Řekl ti někdo, že mužeš přestat? Nebo víš co? Mám lepší nápad"
Byl jsem vystrašený z toho, co chtěl udělat, ale jaksi jsem věděl, že nemusím dlouho čekat, na to abych to zjistil.
Musím říct, že moje psychická příprava byla krátká a přišla vniveč, protože jsem byl celkemv šoku, když se mi zakosnoul do krku a přirazil svůj tvrdý rozkrok proti mému posvátnému místu.
I přes kalhoty bylo cítit, že byl hodně vzrušený a já tam zatím ztrácel naději na to, že by můj zadek přežil.

"Takže dám ti na výběr.... buď ti pořádně rozmrdám zadek, tak že týden nebudeš ani moct chodit, nebo to uděláme tak, že si to oba užijeme a ty mi dáš šanci....co se ti líbí víc?"
Já sním nechci spat, takže mi ani jeden z případů není příjemný, ale já chci ještě chodit.... takže asi nemám na výběr...
"Dám ti šanci--"
"Úchvatný!  Já věděl, že jsi rozumný" usmál se a vpil se mi do úst, mysel jsem, že by to teď mohlo být trochu pomalejší, ale ucítil jsem jeho dlaň na místě kde by být neměla.

"Tak pokračujeme" ďábelsky se usmál a já slyšel zvuk toho, jak jeho pásek dopadá na podlahu.