Ship Challenge 2019

Trapná situace

Ship: Lua (kea x ludio)

Pohled ludia:

Seděl jsem u Krištofa doma na sedačca a díval se na televizi.
Dávali tam zrovna nějaký nudný seriál, jehož pointu jsem dávno ztratil.

'Kdy už konečně dojde?' Přemýšlel jsem. No vy asi nevíte, co se děje. Takže mě vám to nechte vysvětlit.

Jen tak jsme tu seděli a dívali se spolu na telku a pak jsem si všiml, že jsem v místnosti sám. No a už je asi půl hodiny pryč a já nevím, jestli se mu něco náhodou nestalo.

'Asi bych se po něm měl jít kouknout' napadlo mě.  No, jelikož je to první inteligentní myšlenka a žádná jiná mě asi nenapadne... tak asi nebude úplně k zahození.

A tak jsem se s námahou zvedl z gauče a vydal se pryč ledovou chodbou, která vedla do kuchyně, ale tam mé kroky nevedly. Uprostřed chodby jsem zatočil směrem k největší noční můře každého člověka, co dbá na pořádek.  Přesněji ke Kryštofovému pokoji.
Když jsem otevřel dveře, tak tam nikdo nebyl. Ale zarazila mě jakási blízkavá věc na komodě vedle postele. Vydal jsem se blíž,  abych to mohl identifikovat, ale kvůli tomu všemu bordelu na zemi a asi i trošičku kvůli mojí nešikovnosti, jsem o něco zakopl a letěl přímo do jeho postele. 'Au... to byl ten nejvíc bolestivý pád do měkkého, jaký jsem kdy zažil'.

"Eh, eh!" Uslyšel jsem za sebou známí hlas a nejednou jsem se nemohl ani pohnout. "Snažíš se mi tím snad něco naznačit? Protože to asi nebude náhoda, když tě nechám na sedačce a najdu tě v posteli" Podle tónu hlasu jsem poznal, že mezitím co se mi vysmívá, se i přiblbě směje, tím způsobem jaký on umí nejlépe. V tu chvíli jsem se cítil jako rajče. "To je jedno, co tu dělám. Důležité je kde si byl, už jsem se o tebe začínal strachovat" rychle jsem se snažil změnit téma, protože mu fakt nemíním vysvětlovat to, co dělám v jeho posteli. "Ty jsi neposlouchal, co?" Řekl jen tak a plácl se do čela. "Říkal jsem ti, že jdu nakoupit, ale ten seriál byl asi zajímavější než já" řekl na oko uraženě. "No tak promiň, ale já prostě chtěl vědět jestli ho zachrání" řekl jsem a snažil se znít co nejvíc nezaujatě. "Jo jasně stávej koupil jsem jídlo a od kamaráda si po cestě půjčil, prý úžasný film" "No a mě se zrovna nechce, víš ne každý má tak měkkou a teplou postel" zavrněl jsem a zabořil se hloub do jeho postele. "Postele si večer užiješ až až. Teď pojď sem ty princezno jdeme" smál se a vyzdvihl mě do jeho náruče, tak aby mě nesl jako princeznu a odešel i semnou do obýváku.