Ship Challenge 2019

Hráč

Ship: Rizdali (Vendali x Rider)

Pohled Ridera:

Je to tu už jenom pár hráčů, pár hráčů a odnesu si ten titul. Titul mistra.

Počkat vy mě asi nechápete, co? No nechte mě, vám to vysvětlit, dobře?
Jde o to, že nějakou dobu hraju jednu nejmenovanou hru, nebudeme tu přece dělat zadarmo reklamy, a byl jsem v ní celkem dobrý. Přece jediné o co jde je zabít soupeře, dřív než on zabije tebe, to přece pochopí i malé dítě. A po nějaké době mi přišla magická obálka s pozvánkou na turnaj. Kdo by to nepřijmul?

A to je to místo kde teď jsem. Bojuji o titul a zbývá mi už jen pár protivníků. Je celkem smutné, že půlka z nich vypadá jako by nevěděla, co tady sami dělají a jenom mačkají náhodné symboli na klávesnici.

Co říct bylo to až smutně jednoduché se dostat do finále, ale konečně jsem potkal sobě rovného. Konečně někdo kdo bojoval jako profík, ale jestli chce vyhrát, tak mu to rozhodně nedám zadarmo. Bude muset doopravdy ukázat, co je v něm a asi se i zapotí.

Zrovna když to vypadalo, že vyhraju, to otočil, ale rychle jsem se vrátil do čela. I když mě to bolí přiznat, prohrál jsem. Musím ale uznat, že to byla nejdelší hra dneška a že on je vážně dobrý v této hře.
Hned po potřesení ruky s protihráčem jsem mu poděkoval za hezkou a nejzáživnější hru dneška. Jen se mile usmál, kývl hlavou a odešel.

Hned jak skončili i všechny ty chujovinky na konec. Rozhodl jsem se jít do restaurace naproti se najíst. Vešel jsem a usedl k prázdnému stolu a jen tak hleděl do nápojového lístků. Ucítil jsem poklepání na rameni a otočil jsem se. "Ahoj je tu volno? Všechny stoly okolo jsou už obsazené" stál tam on, člověk co mě porazil ve finálním kole. Říkal si Vendali jaksi jsme si neříkali jmény, protože se nestává, že se mimo tyto turnaje sejdeme v realitě, takže pro nás jména nic neznamenala. "Jo je tu volno" odpověděl jsem a kývl směrem k židli naproti. "Ty si říkáš Rider že? Hezká přezdívka a musím uznat, že hraješ velmi dobře, stačilo málo a porazil by jsi mě" hm... když si to myslí, víte ono se v ukázalo, že Vendali měl nějaké skryté esa v rukávu, na které jsem nebyl připraven.
"No i mě se náš souboj líbil, ty ostatní byli zase až moc jednoduché" usmál jsem se na něj, přece nemůžu se zlobit na to, že vyhrál byl prostě lepší.

V klidu jsme pojedli a probírali nejrůznější hry a strategie. Hned jak jsme vyšli ven jsem se zařazeně podíval na hodinky. To jak dlouho jsem sním prokecal?
Kouknul jsem se na něj a plánoval se rozloučit, ale on byl rychlejší "No já už musím a hádám, že ty taky. Tak čau a zavolej mi někdy si spolu něco třeba zahrajeme nebo zajdeme na kafe" usmál se a otočil se na odchod.