Ship Challenge 2019

Hybrid

Ship: Gejon (Gejmr x Moon)

Pohled Gejmra:

Byl krásný sluneční den a já se procházel po ulicích města kde jsem bydlel.

Každý pohled na vše okolo mě, mi čarovalo úsměv na rtech. Víte před několika roky byla válka. Úžasná revoluce hybridů.
Teď si někdo z vás myslí to, že když jsme vyhráli tak zotročíme lidi, že?
Právě na opak, neválčili jsme pro vládu, ale pro rovnost. Stále se tu najdou lidi, kteří neuznávají hybridy nebo hybridi co neuznávají lidi. Ale to je svět, vždycky se najde někdo, kdo je proti tomu, co se děje.

Po chvíli chůze jsem uslyšel slabí nářek z jedné temné uličky. Rychlým krokem jsem se tam vydal, čím hloubž jsem šel, tím silněji jsem to slyšel.
Země začala být vlhká a stěny posprejované.

Ještě chvíli jsem šel, dokud jsem neviděl na zemi ležet chlapce.
Ležel v klubíčku a tisk si kolena k obličeji.
Jeho oblečení bylo potrhané a šla z něj cítit krev.

Pomalu jsem došel k blonďáčkovy a zvyhl ho do náruče.
Trhl sebou a ještě víc se strčil.
'Chudinka kdo ví, co za hrůzu se mu musela stát' pomyslel jsem si smutně a pohladil ho po hlavě.
Hned jak jsem mu šáhl na hlavu,ucítil jsem, že má horečku.

'To není dobré' rychle jsem se rozešel směrem z uličky a později i k sobě domů.

Měl jsem sice problém s otevíráním, protože dveře neotevřete hned, když nesete někoho k náručí.
Donesl jsem ho na sedačku a položil na ni.
Pod hlavu jsem mu dal všechny polštářky, které jsem našel a odešel pro kýbl s vodou a čistou hubku.

Hned jak jsem se vrátil všiml jsem si, že stále spí a tak jsem mu sundal ten cár, co byl kdysi mikina a začal ho umývat.

Po tom, co jsem mu začal utírat obličej, se začal probouzet. Jen jak otevřel oči a zahlédl mě, zakřičel a odžduchnul mě pryč.

"Běž pryč ty psisko!" Zavrčel a zaujal bojovou pózu.
"Tak takhle se mluví s osobou, co tě vytáhne z uličky a ještě se tě snaží ošetřit? " ten uražený tón v mojem hlase nebyl ani trochu hraný, však já mu pomůžu a on tady na mě bude řvát? Phe.
Teď už se klučina tvářil zařazeně a nevěřícně se na mě díval.

"No... já...." snažil se vykoktat "díky" zamumlal skoro neslyšně. "No pf. Stejně někdo se ti snaží pomoc a ty ho za to bouchneš" sice jsem už nebyl naštvaný, ale chtěl jsem ho nějak poškádlit .
"No tak já.... já asi vím jak to napravit" řekl s velkou nadějí v hlase "jenom zavři oči"
Učinil jsem, tak jak řekl a čekal na to, co se bude dít dál.

Po chvíli čekání jsem ucítil, že se přesunul blíže ke mě. Měl jsem nějaké podezření toho co se bude dít, ale nechtěl jsem dělat ukvapené závěry a tak jsem prostě čekal.
Za chvilku jsem ucítil ruku na svojí hlavě.
'Doufám, že se nepokouší o to co si myslím'  řekl jsem si v hlavě a čekal, co se stane.
Najednou se ruka začala pohybovat a různě mě hladit a škrabkat.
Můj ocas se začal vrtěl do různých stran a já začal naklánět svoji hlavu proti jeho ruce.
'Ono to je taaak příjemný'
"Nepřestávej" zašeptal jsem potichu bez toho abych si toho všimnul.

Ještě nějakou dobu jsem se nechával škrábat a pak jsem se dotáhnul.
"Stačí to jako omluva?" Zeptal se s úsměvem na rtech, protože už věděl odpověď.
"To byla ta nejlepší omluva na světě, takže stačilo" odpověděl jsem mu a usmál jsem se na něj. "Jo a já jsem Michal" představil jsem se a čekal na jeho odpověď. "Já Sam"
"Tak Same sedej zpátky, ještě ti musím vyčistit nějaké rány" řekl jsem s úsměvem a začal si chystat potřebné vybavení.
"Jo a jak jsi se vůbec dostal do té uličky" zeptal jsem se a začal mu čistit tu největší ránu.
"No.... rodiče mě vyhodili z domu a tak jsem přespával na ulici, ale potkali mě opilci a zbili mě, jen tak, asi protože mohli"
Dokončil svůj příběh a tvářil se opět smutně.
"Takže nemáš kde zůstat, co?" Zeptal jsem se znova.
"No jaksi nemám"
"Mužeš zůstat tady" řekl jsem jakoby nic a on na mě zatím, jenom nevěřícně hleděl.
"Vážně?"
"Vážně"
A po tom slovu jsem jen stihl zaznamenat Sama jak se mi vrhá kolem krku.