Ship Challenge 2019

Kuře

Ship: Nazory (Wizzory x nakashi)

Pohled Wizzoryho:

Den se zrovna blížil ke konci, když jsem začal připravovat všechny potřebné věci, na příhod mého přítele.

Na to že jsem si myslel, že to bude lehké vše nachystat, se vyskytli menší problémy. Co budeme jíst? Mám objednat pizzu nebo udělat kuře? Nebude to trochu kanibalismus, když mu dám sníst jeho "vlastní" druh?
Rychle jsem zahnal prazvláštní myšlenky a radši objednal tu pizzu.

Přesně v moment, kdy jsem začínal být nervózní, se ozval zvonek. Radostí jsem se skoro rozběhl ke dveřím.

"Ahoj, už jsem se bál, že nedojdeš" Řekl jsem a pustil ho dovnitř.
"Jo trošičku se mi zpozdil autobus" omluvil se a hned vstoupil do mého útulného domu.

Jen co vešel do obýváku, se zastavil a otočil se na mě.
"Co je ta věc a co to dělá na stole?" Řekl s mírně vytočeným hlasem. Kouknul jsem se za něj a uviděl zdroj jeho rozhořčení.
"No to je moje figurka Fluttershy, nelíbí se ti?" Řekl jsem a snažil se vypadat uraženě.
"No tak promiň, ale trošičku mě znepokojuje" sedl si na sekačku a podíval se na mě. "Pustíme si nějaký film?"
"A jaký by jsi chtěl? "
"Co třeba....nějaký horror?"
"Přeslechl jsem se nebo jsi právě řekl, že se dobrovolně podíváš na horror?" Už dlouhou dobu jsem nebyl takto šokovaný. Je to vůbec on?
"Jo řekl tak pouštěj než si to rozmyslím" odpověděl s úsměvem "počkej tu hned se vrátím" dodal a odešel.

Vzal jsem v potaz jeho "lásku" k horrorům a pustil nějaký slabší. Hned na to jsem se posadil a čekal než dojde.
"Jsem tu! Mužeš to spustit" řekl a posadil se vedle mě. Kouknul jsem se na něj a uviděl jsem celkem velké plyšové kuře.
"Vážně? " řekl jsem a ukázal na plyšáka.
"Ano, vážně. A pouštěj nebo si to rozmyslím"

Už to vypadalo, že sledování filmu proběhne úplně v klidu, když najednou v napínavé a děsivé scéně, zazvonil zvonek u dveří a ta bytost vedle mě vyskočila do vzduchu a pištěla tak, že jsem malém ohluchnul.

Šel jsem se podívat, kdo to ruší, ale uviděl jsem jenom poslíčka s pizzou. 'Jak jsem mohl zapomenout na tu pizzu?' Měl jsem chuť se propleskat.
"Ano?" Řekl jsem, když jsem otevřel dveře.
"Omlouváme se za zpoždění a proto vám dáváme vaši pizzu zadarmo." Odpověděl rychle a jak nejrychleji to šlo se otočil a odešel.

Chvíli jsem se díval na jídlo ve svých rukách a odešel jsem zpět do obýváku.

Na sedačce jsem si všiml té slepičky, co k sobě tiskne plyšové kuře. A jak jsem je tam tak pozoroval, tak jsem dostala nápad.

Nenápadně jsem se za ně přiblížil a zašeptal jsem mu do ucha krátké slovo "Baf"
"Áááááá" celým bytem se v ten okamžik roznesl uši rvoucí křik plný utrpení.
"Ježíši ty jsi fakt slepice co? Nedívej se na mě tak pojď mám pizzu" usmál jsem se na něj a daroval mu krátkou pusu na ličko.