Ship Challenge 2019

Podzim

Ship: Kedyn (Kea x Herdyn)

Pohled Kei (Kryštofa):

Venku je krásně....
Abyste to pochopili je podzim, takže venku není ani horko ani úplná zima a všude jsou příjemné barvy.
Ano chápu většina lidí má radši barvy jara a léta, ale já mám radši barvy podzimu, protože nejsou tak jasné a jsou takové tmavší a příjemné napohled.
Ale furt je víc normálnější než   kdybych měl rád barvy zimy, protože to je převážně bílá. Ale nikoho neodsuzuji.

A co je lepší než sedět doma a dívat se na tu krásu z okna?
Asi hrát hry u počítače, ale řekněme, že se půjdeme projít.
Takže jsem si natáhl moji šusťákovou bundu vínové barvy a vyrazil do té pro mě neprozkoumané dimenze jménem venek.

Vzduch venku byl chladnější a šlo poznat, že se poměrně rychle blíží zima.
Když jsem se rozhlédl, všude kolem mě byli nahé stromy a krásně zbarvené listy, co stromům leželi u nohou, jakoby jim stromy vládli a oni se museli svým pánům klanět.

Po chvíli kochání okolní krajinou, jsem se párkrát zhluboka nadechl a rozešel jsem směrem pryč z města, kde jsem bydlel.
Jde o to že okolo mého města byl les a já tam částo rád chodil a jen tak přemýšlel, nebo si užíval okolní krajiny.
A i když to byl pěšky kus cesty, tak ta cesta za to stála a stejně bych se tam jinak než kolem nebo pěšky nedostal a u kola mám teď píchlé kolo, takže asi tak.

Když jsem tam konečně došel,  tak jsem se posadil na zem k malému potůčku a díval se hluboko do něj.
Voda v něm byla tak průsvitná až jsem viděl úplně čistě na dno. Byla tam hromada kamínků, ale když jsem se podíval hlouběji, něco se tam zatřpitilo.
Rychle jsem si vyhrnul rukáv a sáhl do ledové vody. Jakože nedělám si z vás srandu, měl jsem pocit, jako kdyby mi ta ruka měla odpadnout.
Ale podařilo se mi uchopit třitivý předmět a jak jsem ho vylovil, všimnul jsem si, že to byl náranek na kterém bylo písmeno "H", které mělo křídla. Wau vypadalo to poměrně hezky a tak jsem náramek pichl do kapsy a chtěl dál relaxovat, ale všiml jsem si, že už bylo poměrně pozdě a než bych se s takovou dostal domů, tak by byla hodně velká tma, takže jsem si vzal svoje saky paky a vyrazil zpět domů.

Měl jsem pravdu, jak jsem dorazil domů, tak všechny lampy svítily a na nebi zářily hvězdy.
Jen jak jsem dorazil dovnitř, tak jsem si začal sundávat bundu a už bych i zapoměl na náramek v ní, kdyby z ní nevypadl na zem.
Zdvihl jsem ho a vzal si ho do obýváku, kde jsem se posadil na sedačku a začal ho trochu víc zkoumat.
Musel v té vodě být dlouho, ale i přesto vypadal úplně nový a lesklý.
Byl to vážně překrásný kousek a já si ho rozhodl vyzkoušet,přece našel jsem ho v potůčku ve kterém může být už fakt dlouho, takže se jeho původní majitel nejspíš už smířil s tím, že už není jeho, nebo že už ho nikdy nenajde.
Nasadil jsem si ho zjistil, že mi padne úžasně, byl prostě celý perfektní.
Ale z mé radosti mě vytrhla bolest. Náramek začal kurevsky hodně pálit a vpalovat se mi do kůže, snažil jsem se ho strhnout dolů, nebo na něho pustit ledovou vodu, aby se uhasil, ale ty muka nepřestávali.
Zhroutil jsem se na zem a ruku si tiskl k tělu, jakoby to mohlo pomoc, ale tady nebylo k úniku.
Napadlo mě si ruku uřezat, ale náramek jsem měl výš než se nosí, takže bych si musel uříznout velký kus ruky.
Ale co ztratím? Jen část ruky.
Však jak jsem si začal stoupat, teplota náramku se rapidně zvětšila a já spadl bolestí zpět na zem a po chvíli stoupající bolesti, která se z ruky dostala do celého těla, omdlel.

Musím říct, že to bylo překrásné, bezbolestný spánek je vážně jediný pravý spasitel.
Ale pak nadešla ta tvrdá rána, když jsem se probudil. Všechno mě bolelo a myslel jsem, že  za chvíli umřu.
Však všiml jsem si změny.
Už jsem neležel na zemi vedle sedačky, ale přikrytý na sedačce a cítím něčí tělo na tom svém.
Pomalu jsem se posadil a rozhlédnul se, vše vypadalo v pořádku. A pak jsem se podíval na svou ruku, vypadala zdravě, ale ten náramek byl jakoby součást mojí ruky.
Ano zní to divně, ale nešel sundat a bylo to jako součást mojí ruky a buďme upřímní kus svojí ruky jen tak nesundáte.
Avšak když jsem  se podíval vedle sebe, tak se mi malém zastavilo srdce.
Vedle mě ležel strašně sexy kluk, ale v ten moment mi něco došlo,  jak se kurva dostal do mého domu?! Je to nějaký uchyl nebo co?

Drkl jsem do něj a když se neprobudil, drknul jsem do něj podruhé.
Ani to ho neprobudilo a mělo to jen jeden efekt a to ten,že mě stáhl zasebou do lehu.
Dobře když ho nemůžu hezky probudit, tak už vím, co udělat.
"HEJ!! BUDÍKČEK!!!" Zařval jsem na něj.
"Uááá!" Zařval a žduchnul do mě tak silně, až jsem spadl na zem.
"Au..."
"To ti šibe? Proč řveš na ty, co spí a ještě předtím tě zdvihnou ze země a do toho tě ještě přikryjou" řekl uraženě.
"No tak já ti hezky děkuji, ale kdo jsi a co děláš u mě doma?"
"Tak zaprvé nevím, co tu dělám, protože jsi mě sem dotáhnul ty!"
"Počkat jak jako já tě sem dotáhnul? Nepamatuji si, že bych sem tahal nějakého neznámého týpka"
"Kdybys držel hubu a nechal mě mluvit, tak ti to vysvětlím! Takže.... jak ti to normálně vysvětlit.... víš co? Není to normální, takže ti to prostě řeknu a pak ti to dokážu. Takže jsem víla a jmenuju se Pavel, takže víla Pavel"
"Počkej. Fakt nečekáš, že bych ti to sežral? A navíc nemaj víly křídla? "
"Měl jsem čekat, že se na tohle zeptáš a ano víly mají křídla, i já mám křídla a pokud je chceš vidět, tak sleduj."
Sundal si triko, zavřel oči a chvilku tam tak seděl a pak začal zářit a ze zad mu začali růst křídla.
Myslím to vážně. Opravdická křídla!! Tak husté.
"Wau takže nelžeš, i když je tomu těžké uvěřit, ale jak jsi to myslel s tím, že jsem si tě přinesl domů? "
"No jakoby moje duše spala v tom náramku a ty jsi mě našel a jak sis mě nasadil, tak se moje duše spojila s tvojí, takže tě už nikdy nenechám jít"
Řekl a nahl se ke mě.
"A pokud to stále nechápeš, tak jsme spojení už navždy"
"No mám jen jednu otázku, mužeš lítat? "
"Doopravdy? Já ti tady řeknu, že už budeme navždy spolu a tebe zajímá jen jestli umím létat?"
"No já to neberu tak černě, aspoň nejsem sám a tak tedy umíš létat nebo ne?"
"Jo umím, stačí?"
"Hustý a ne mám ještě mnoho otázek"
"No a co kdybys mi je řekl až zítra? Probudil jsi mě a já jsem stále unavený, takže jdeme spat, oky?"
"Ale-"
"Jdeme spat" řekl a položil mě na něj. Chtěl jsem na něj zase začít mluvit, ale on mě políbil a řekl.
"Jsem rád, že jsi mě našel ty. A teď jdeme spinkat dobře? "
"Dobře"