Ship Challenge 2019

Loutka

Ship: Cretrix (Projekt Creep x Baxtrix)

[Omlouvám se za neaktivitu a za tento díl, protože toto téma mi jaksi nesedlo a je těžké vymyslet něco, čemu se snažíš vyhnout a je 00:30 a ano todhle je nejspíš výmluva, ale co už... aspoň jsem se snažila a užijte si valentína ;) ]

Pohled Baxtrixe (Štěpána):

Dneska.....nebyl dobrý den.
Na začátku to vypadalo úžasně, ale..... kolem oběda se všechno sesypalo.
Nemohl jsem najít půlku svých věcí a nestíhal. Pak jsem se ještě zdržel kvůli tomu, že mi žádné auto nechtělo zastavit při cestě přes přechod a ještě jsem zjistil, že jsem to nestihl, takže jsem mohl jít ledatak zpátky dom.
A to byl teprve začátek.
No mohl bych tu stát a povídat vám o tom jak moc se mi dneska všechno sralo, ale to si odložme to na jindy, dobře?

Tak potom jsem se po celém dni,zdlouhavého chození po místech, kde mě čekal jen samí neúspěch, konečně plazil domů, cítil jsem úlevu a takové štěstí, že jsem byl schopný se na místě rozbrečet všemi těmi dobrými pocity.
Ale nejlépe jsem se cítil, kdy se přede mnou tyčil můj krásný domeček.
Nebydlel jsem ve velkém domě, protože žiji sám a asi bych měl hromadu prázdných pokojů.
Proto jsem zvolil dům který měl dvě patra s tým, že v prvním patře byla hlavně kuchyně a obývák.
Takže asi tak.... ale žije se tam nádherně a je to moje místo klidu a míru, kde se dá krásně uklidnit.

Ladným pochybem jsem si vytáhl klíče z kapsy a pohybem, který jsem už uměl nazpaměť, jsem si odemknul dveře a vešel dovnitř.
Všechno by bylo normální, jenom kdyby se tu nesvítilo a ve vzduchu nešlo cítit jídlo... no to světlo by se dalo vysvětlit tak, že když jsem tady běhal sem a tam tak jsem nechal rožnuto, ale jak bych stihl navařit?
Pro jistotu jsem popadl první věc, co jsem měl po ruce, jako obranu.

No už jsem říkal, že dnešek není můj šťastný den, takže jsem v ruce držel deštník.... no furt může být.... mohl jsem ještě chytnout lžicu na boty, ale sní by se asi taky dalo ubránit.
No dost jdeme tak, takže na tři nam vejdu ... raz, dva,.... TŘI!

Vrazil jsem do obýváku, čekajíc nevím co.
Ale to koho jsem tam uviděl, bylo celku šokující, protože bych tam čekal i svoji babičku víc než jeho.
Přímo přede přede mnou na mojí sedačce seděl.... batman.
Ne, jen sranda. Seděl tam Martin.
Upřímně? Jeho jsem nečekal, protože jaká je šance, že najdete Martina u sebe doma?

"Ty vole! Martine co tu sakra děláš? A jak jsi se sem prosimtě dostal?! Zamikal jsem dveře"
"Ahoj konečně jsi doma, no co tu dělám? To je jednoduchý.... víš jak dlouho jsi se mi neozval? Měl jsem o tebe strach. A dostal jsem se sem oknem... je celkem lehké je otevřít"
"Vím, že jsem se ti neozýval, ale měl jsem hodně práce a plánoval jsem ti to vynahradit a vážně? Vloupal jsi se mi do domu oknem? "
"Jo a nestěžuj si nebo odejdu i s večeří a i s tím dárkem co jsem ti donesl"
"Jasně že nechci abys odešel a jaký dárek? "
"A hned chce dárek" po té větě se začal smát.
"Hej jsem jen zvědavej"
"Ne, v pohodě. Dám ti ho, ale prvně pojď pojest, určitě máš hlad"
"Dobře"

No nikdy jsem netušil, že umí, tak dobře vařit, ale dal bych mu 12 hvězdiček z 10. Ano tak dobré to bylo.
"Tak není teď čas na ten dárek? "
"Čekal jsem, že to řekneš" usmál se na mě a zpoza sedačky vytáhl svůj batoh.
A z ní vytáhl obdélníkovou krabičku, která byla zabalená v modrém obalu s bílými hvězdičky.
"Tu doufám, že se ti to bude líbit"
Podal mi ji a já hned ucítil, že je to celkem těžší.
Pomalu jsem začal trhat obal a všimnul si průhledného obalu, na kterém byl fixkou nápis "štěpán" se srdíčkem.
strhnul jsem celý obal a uviděl překrásnou loutku mě samého.

"Nechal jsem to pro tebe vyrobit na zakázku"
Usmál se na mě a nahnul se mim směrem.
"Na důkaz mojí lásky samozřejmě" dodal a políbil mě.