Ship Challenge 2019

Říše za zrcadlem

Ship: Ritem (riziplayer x mattem)


(Hello lidi omlouvám se, ale byla jsem nemocná a měla jsem lyžák... já vím hodně chabá výmluva)

Pohled Riziho:

Říká se, že život je dar, ale nikdo neříkal, že je krásný a dlouhý.
Lidé okolo mohou umřít v nehodách a nebo by je někdo mohl drasticky mučit, ale proč?
Někdo se má líp než ten druhý a další si myslí, že jsou dokonce něco lepšího než ten druhý, ale co tě dělá lepším? To že někdo umí něco, co druhý ne tak to neznamená, že je něco míň.
Ale záleží na tom?
Není to všechno jedno?
Život se často nemění stejně jako lidé...
No a pokud se najde někdo, kdo se mnou nesouhlasí, tak to jsou lidé co mají psa nebo partnera, ale hádejte co! Kdo by chtěl být se mnou? A pes mi zemřel.... ano, ani já nevím, proč ještě žiji..... ale zase se nedivím, že nikoho nemám, ani já bych sám se sebou nechodil smutné co?

Ale lidi budu k vám upřímný, často přemýšlím k čemu je život bez lásky? Když nemáte mít koho rád a nemá vás na oplátku kdo mít rád, tak se žije těžko, nemáte důvod skoro dýchat, protože pro koho?
A ten kdo řekne, že sám pro sebe, tak víte, co mi můžete políbit? Ano přesně to...

A já už nevím.... nechce se mi tu už být v tomto.... zkaženém a smutném světě.
Ale co mám dělat? Jediná úniková cesta kterou vidím je ta smrtelná.
Stále ale přemýšlím nad tím jestli je to jediná cesta.... ale.... ne nad tím nezáleží, nezáleží na tom jestli umřu, nebo se vypařím tak či tak budu pryč.

Stěží jsem si stoupl a hned spadl na zem... ani chodit nemá smysl, tak jsem se doplazil do koupelny a pomocí záchodu se vyškrábal zpátky na nohy.
No to by bylo... stojím a vypadá to, že jen tak nespadnu, dobré.
V klidu jsem si tedy stahl kalhoty a konečně vykonal svoji potřebu.
A když jsem se otočil, abych si umyl ruky, uviděl jsem v zrcadle neznámého muže, co mě sledoval.

"UUhhh... Ahoj?" řekl jsem nejistě, ne vážně, čumí tu na mě muž ze zrcadla a nebo bych si měl zajít k doktorovi pro prášky? No jestli to odpoví tak buď je to živé a nebo mě fakt jebe.
"UH? Ahoj...? Ty mě vidíš?" No a je to v háji, bo on vypadá více zmateně než já.
"Ne, jen na mě čumí nějaká osoba ze zrcadla a já ji nevidím, beztak potřebuji jen prášky" řekl jsem sarkasticky, teda až na ten konec ten jsem myslel vážně.
"Ou no tak promiň ale od něčeho tak sexy jako ty se prostě nedá odtrhnout pohled"
To-to myslel jako vážně? NE! jen lže nebo něco... nebo..
"Úchyle" řekl jsem nevrle a otočil se abych odešel, ale moje nohy mě zradili a já spadl na obličej... celkem to bolelo, no a teď se budu muset plazit před někým ,na koho jsem byl hnusný, no tak to je výhra ty vole.

"HEJ! Jsi v pořádku? Počkej pomůžu ti!" uslyšel jsem křik od zrcadla.
Pak jsem jen ucítil jak mě někdo zdvíhá.
"Ne.. já bych to zvládl sám"
"Ne nezvládl a teď mi něco vysvětli jak můžeš být tak zatraceně lehký?"
"Nevím... prostě jsu"
"Počkej a teď se nechyb"
Čekal jsem, co udělá a silně sebou cukl, když jsem ucítil jeho chladnou ruku jak mi nadzvyhává triko.
"No o můj bože! Kdy jsi naposledy jedl?! Jsi tenký jako papír!"
"A záleží na tom?"
"Ano záleží"
"Špatně. Nezáleží na tom, stejně se mi na tomto světě už nechce žít, takže bych odešel jednou nebo druhou cestou, ale zatím můžu uskutečnit jen tu první, takže smrt"
"To nemůžeš myslet vážně! No asi ti to nerozmluvím, ale mluvil jsi o druhé cestě a že ji nemůžeš uskutečnit, takže co je druhá cesta?"
"Dostat z toho světa jinak než smrtí, ale to není moc možné a--"
"Tak pojď se mnou!"
"Co?"
"No chceš pryč ze svého světa, tak pojď se mnou!"
"Ale jak se chceš dostat pryč?"
"No stejně tak jak jsem se sem dostal...zrcadlem!"
"Ti šibe?"
"Ne. Pořádně se drž a jdeme!"
"Nééé ty blázen!" zakřičel jsem, ale to bylo pozdě, protože se ten retard rozběhl proti mému krásnému zrcadlu na stěně.
Pevně jsem zavřel oči a křečovitě se ho chytnul a připravoval se na tvrdý náraz, který k mému překvapení nepřišel, ale ucítil jsem závan čerstvého vzduchu.
"co to?"
Opatrně jsem otevřel oči a uviděl překrásnou krajinu plnou zeleni, kytek a ruzných překrásných věcí.
Nadále mě zaujal malý baráček, co stál uprostřed toho všeho. Rychle jsem se otočil za něj a viděl jsem jen les.... jak jsem se sem dostal?
Umřel jsem snad po cestě na záchod a on je můj anděl, co mě právě vzal do nebe?
No to je jedno, bylo to tu překrásné.
"Takže už si nepřeješ zemřít? Protože jsem ti splnil přání, jsi v jiném světě a budeš tu žít se mnou to je dvojtá výhra, ne?"
"No to teda je" usmál jsem se obejmul ho.
"I když život s tebou nebude nejspíš zas tak špatný"