Liam se na mě láskyplně usmál a já si ho přitáhl do polibku.
"Bylo to užasný." zašeptal jsem mu do úst a dal si s ním sváděl jazykový boj, který jsme ani jeden nechtěli vyhrát.
"Ty jsi byl úžasný." zašeptal nazpátek já se mohl láskou rozpustit.
"Ne to ty. Miluju tě."
"Já tebe."
"Liame..." ozve se obyvákem hlasité odkašlání a by se od sebe leknutím odtrhneme. Televize stále běží a...a kurva. Liam musel zmáčknout jiné tlačítko a hovor přijmout. Teď na nás koukala žena kolem čtyřiceti až padesáti lety a byla více než překvapená z toho, co vidí.
"MAMI!" zakřičí vyděšeně Liam a rychle se natáhne pro své tričko, zakrývajíc nám naše intimní partie. Já měl to štěstí-nebo možná smůlu-že Liam stále ležel na mě a tak nic nebylo vidět. Bože to je fakt trapný. Je mi hrozně. Poprvé mě jeho máma vidí a...zrovna takhle. Sakra sakra sakra. Kolik toho viděla? Jak dlouhá doba mohla uběhnout než na sebe upozornila? Pět minut?
"N-No já...zavolám ti později." řekne nakonec žena na druhé straně, co je nejspíš moje něco-jako-tchýně a hovor ukončí.
Překryju svůj obličej dlaněmi a povzdechnu si. Musím být červený až na zadku. Ale tak není se čemu divit. Tohle je snad to nejtrapnější, co se mi, kdy stalo!
Liam si pomalu sedne, opře se lokty o kolena a vloží obličej do dlaní stejně, jako já. "Omlouvám se." vydechne po chvíli a překvapí mě tím "Musel jsem zmáčknout něco jiného, ale...v tu chvíli jsem se nesoustředil..." začne se omlouvat. Taky mu to není příjemný, jako mě. Navíc určitě nechtěl, aby mě při mém poprvé viděla jeho máma. Nedávám mu to za zlé. Je...je to tak hrozně moc trapný.
Sednu si, ale nohy nechám stále položené na gauči. Políbím Liama na holé rameno a opřu se unaveně o něj. "To je v pořádku. Neomlouvej se." znovu ho políbím.
"Nechtěl jsem ti tvoje poprvé takhle zka..."
"Ani to neříkej!" zastavím ho varovně "Nic si nezkazil. Bylo to to nejlepší, co jsme, kdy zažil a já doufám, že to nebylo naposledy. Miluju tě a to, že mě tvoje máma viděla..uhm...takhle...ano je to trapný, cítím se kvůli tomu hrozně, ale nijak to nemění můj názor na to, že to bylo dokonalý."
Liam se na mě otočí a já spatřím v jeho očích slzy. To mu je opravdu tak líto, že se to stalo?
"Miláčku..." rozněžně se mu podívám do očí a přitáhnu si ho do polibku. "Nezlobím se na tebe ano? Už se tím netrap." pohladím ho po tváři.
"Čím já jsem si tě zasloužil?" vydechne s úsměvem a opře si své čelo o to mé. "Jiný už by naštvaně odešel, ale ty to bereš, jako by se nic nestalo a ještě uklidňuješ mě místo toho, abych já uklidňoval tebe."
"Nikdy neodejdu a musíš to brát tak, že už se to nedá vrátit zpátky a nic se s tím neudělá. Myslím si, že tvoje mamka pak bude dělat, že se nic nestalo. Maximálně mě bude chtít poznat." pohladím ho nahých a vypracovaných zádech.
"Miluju tě víš to?" zeptá se mě s rozněžněným úsměvem.
"Vím." zachichotám se "A já miluju tebe." nakloním se k němu a nechám ho, aby spojil naše rty. Něžně pohybujeme rty proti sobě a já mu zapletu dlaně do vlasů tahajíc si ho k sobě. Liam se na mě začne otáčet celým tělem a pomalu na mě nalehne stejně, jako před pár minutami.
Znovu se ozve vyzvánění skypu na televizi a my se od sebe odtáhneme.
"Měli by jsme se obléct. Mamka si asi bude chtít promluvit." řekne trochu smutně, protože se právě mohlo schylovat ke krásnému druhému kolu, ale takhle to vypadá, že musíme počkat. Přikývnu a společně s Liamem vstanu berouc si své oblečení.
