"Takže, jakou by jsi chtěl skříň lásko?" zeptá se mě Liam, když ruku v ruce jdeme po obchodě s nábytkem. Jsem rád, že se nestydí mě chytnou za ruku i mezi lidmi. Sice se na nás několik lidí otočilo, ale neřešili jsem to. Jen doufám, že neuvidíme nikoho ze školy. Ale tohle nákupní centrum je až na druhé straně města, tak snad ne.
Došli jsme se najíst-já jsem toho snědl víc než obvykle, ale Liam se jen usmíval a místo toho, aby mu to přišlo nechutné, mi s láskyplným úsměvem řekl, že mě miluje a že musím teď jíst za dva lidi-a teď jsme se vydali konečně koupit naši skříň, do které by se vešlo všechno naše oblečení a my se nemuseli nijak uskromňovat.
"Je mi to jedno hlavně, aby byla velká a zároveň finančně únosná." řeknu a sám sebe překvapím tím, jak dospěle jsem zněl.
"Už jsi jak žena z domácnosti." zasměje se Liam a políbí mě do vlasů. Zasměju se s ním, protože měl pravdu, ale slabě ho bouchnu do ramena. "A už jsem ti říkal ať se o peníze nestaráš. Pokud se nám nějaká skříň bude líbit, tak se ani nekoukej na cenu a prostě ji vezmeme." řekne nekompromisně a zastaví se koukajíc se na jednu ze skříní.
Láskyplně se na něj usměju a stoupnu si na špičky, věnujíc mu polibek na tvář.
"Dobře." zachichotám se a on pustí mou ruku a obejme mě kolem pasu.
Procházeli jsme obchodem a prohlíželi si kusy nábytku zařazený v interiérech. Nejdříve jsme procházeli kolem kancelářského vybavení, potom kuchyní, kde si Liam chvíli prohlížel hezké barové židličky, které by se mu hodili k barovému pultu, co v kuchyni má, ale nakonec se rozhodl, že ty můžeme koupit jindy. Nakonec jsme konečně došli k ložnicím. Nebudu tajit, že jsem měl pokušení se povalit na jednu z postelí a zachumlat se do peřiny v Liamově objetí, protože jsem to opravdu chtěl. A Liam nejspíš taky, protože...no řekněme, že i on je z části ještě dítě a proto, když kolem nás nikdo neprocházel mě v netřeženou chvíli shodil na postel až jsem tiše vykřikl a potom na mě nalehl.
"Miláčku ne, že by se mi tahle poloha nelíbila, ale nemáme náhodou vybírat skříň? Postel přece máme." zasměju se a hravě mu olíznu nos.
Liam se zasměje "To máš sice pravdu, ale já jsem dostal chuť..." řekne jednoduše a skloní se k mému krku, který začne laskat rty a jazykem, vytvářejíc mi znaménka.
Zakloním hlavu, aby měl lepší přístup a zapletu mu prsty do vlasů.
"Na co máš chuť lásko?" zeptám se provokativně. Liam mi zavrčí do krku a stiskne jemně mojí citlivou kůžičku, tahajíc za ní na což tiše vzdychnu.
"Mám chuť tě pořádně ošukat tak, aby jsi křičel slastí na celý byt moje jméno." šeptne mi do ucha a já mé kalhoty začnou být těsnější. Úplně jsme zapomněli, kde jsme a že se na nás kdokoliv může dívat. A to byla chyba.
"Jděte se vy dva muchlovat někam jinam." uslyšíme ženský hlas a Liam se se zoufalým povzdechem podívá, kdo ho vyrušuje v činnosti ala 'Chci tady přede všemi ošukat svého přítele'. Byla to nějaká ženská kolem čtyřiceti let. "Jsou tady děti." dodá ještě a Liam ze mě nuceně sleze.
Naprosto si té ženské nevšímá za to já si jí všímám až moc. Kouká na nás skoro až odsuzujícím pohledem a já si překryju obličej dlaněmi a snažím se skrýt své rozpaky. Bože tohle je, jako když nás při našem první sexu viděla jeho máma. To je tak trapné bože.
"Zlato můžeš ty ruce dát dolů. Ta příšera už je pryč." zasměje se Liam a já si pomalu sundám dlaně dolů. Liam ke mě natáhne ruce a chce mi pomoct vstát, ale já na něj jen vypláznu jazyk a odmítám se zvednout.
