Liam: Lásko jdu napsat Danovi
Liam: Chci ti ještě jednou říct že všechno co mu napíšu rozhodně není pravda
Liam: Miluju jen tebe a naše miminko. Nic k němu necítím kromě nenávisti za to co nám provádí
Niall: Dobře lásko věřím ti. Doufám že to všechno dobře dopadne
Liam: Před chvílí k nám domů dorazil Paul s kamarády. Jsme připravení a jsem si jistý že všechno dopadne opravdu dobře
Niall: Mám o tebe strach. Co když ti Dan něco udělá? Co když vůbec nepřijde?
Liam: Nic se mi nestane slibuju
Liam: A určitě přijde. Pokud mě miluje tak jak říkal tak za mnou hned přijede
Niall: Dobře. Napiš mi prosím hned jak budete hotovi. A hlavně si pro mě prosím přijeď. Už tě potřebuju vidět. Hrozně se mi stýská a mám pocit že už to tu bez tebe nevydržím
Liam: Taky se mi stýská a věřím že všechno dopadne tak jak má takže se dneska určitě uvidíme
Niall: Budu se na tebe těšit :*
Liam: Já na vás taky :*
Niall: Buď opatrný
Liam: Budu lásko
Musím vydechnout všechen vzduch z plic, když si pomyslím, že by to nemuselo povést. Nechtěl jsem, aby to nevyšlo. Nemůžu svého broučka ztratit. Nikdy ho nechci ztratit. Všechno udělám proto, aby byl on i moje miminko v pořádku. Nenechám nikoho, aby jim už ublížil. Zvláštně ne někdo jako je Dan. Musíme to už všechno ukončit. Musí pochopit, že se ho nebojím a že půjdu klidně i přes mrtvoly, jen abych zajistil bezpečí mé rodiny.
"Takže jsme připravení?" zeptal jsem se ještě jednou Paula a když přikývl, vzal jsem do ruky svůj starý telefon a snažil se uklidnit své třesoucí se ruce.
Liam: Dane chci se ti strašně moc omluvit. Měl si ve všem pravdu. Úplnou pravdu. Niall byl pro mě jen přítěží. Nějak jsem to podvědomě celou dobu věděl ale nechtěl jsem ho opustit kvůli tomu dítěti. Je to zatraceně divný že je kluk těhotný. Ani nevíš jak šíleně jsem se cítil když jsem zjistil že jsem zbouchnul kluka. Cítil jsem se jak nějaké monstrum. Byl jsme neskutečně šťastný když ses vrátil z Ameriky ale kvůli němu jsem tě odháněl. Nechtěl jsem ho nechat s dítětem samotného ale už to dál nevydržím. Potřebuju tě lásko. S Niallem jsem se před několika dny rozešel. Nemám v plánu s ním navazovat už kontakt a jsem rád že mi zmizel ze života. Nechci s ním mít už nic společného ani s tím dítětem. Opravdu se mi ulevilo a chci tě zpátky. Prosím lásko strašně moc tě miluju. Strašně moc. Teď už to vím. Teď už vím že jen s tebou můžu být šťastný.
Bylo mi špatně. Nechtěl jsem mu nic takového psát. Nechtěl jsem mu vůbec psát. Z jeho celé osoby se mi dělalo špatně. Nechtěl jsem mu říkat, že ho miluju, když už to dávno nebyla pravda. Ale musel jsem. Byla to jediná možnost jak se ho pro vždy zbavit. Jen jsem doufal, že mi Dan odepíše.
Dan: Proč bych ti to měl věřit?
To napsal po dvou minutách. Po dvou minutách, co asi přemýšlel, co mi má odepsat. Modlil jsem se, aby mi to uvěřil. Doufal jsem že se rozhodne za mnou hned přijet.
Liam: Protože mě znáš. Víš jaký jsem. Nikdy bych ti nelhal. A to co se stalo u mě v kabinetu? Víš moc dobře že to bylo neuvěřitelné a že to nebyl jen obyčejný sex
Liam: Prosím lásko
Liam: Miláčku miluju tě tak strašně moc. Stýská se mi po tobě. Chci tě vidět. Přijeď za mnou
Dan: To myslíš vážně?
Liam: Myslím. Chci tě vidět
Dan: Dobře
Dan: Za deset minut jsem tam
V tu chvíli jsem nemohl být šťastnější. Nemohl jsem uvěřit tomu, že to opravdu vyšlo. Pokud si Dan řekl, že je to pravda, tak na tom byl mnohem hůř než jsem si myslel. Pokud si myslí, že ho miluju poté, co mě dostal do nemocnice, málem mi zabil mé dítě a ublížil mému příteli, tak na tom je opravdu špatně.
Ale to všechno mi jen hrálo do karet. I tohle byl posun k tomu, aby bylo zase všechno v pořádku. I klukům se ulevilo, že všechno vyšlo. Paul se na mě usmíval a doufal stejně jako já. Chtěl jsem to už mít za sebou. Chtěl jsem, aby to skončilo. Aby už Dan odletěl pryč. Chtěl jsem, aby se vrátil do své země a už se nikdy nevrátil. Chtěl jsem, aby se tady už nikdy neukázal. Aby na mě i na Nialla zapomněl a bylo všechno už tak, jak má být.
Po několika minutách se mým bytem rozezněl zvonek. Mé srdce se rozbušilo na maximum a mé tělo mělo chuť utéct. Nechtěl jsem se s ním vidět. Nechtěl jsem se ho dotýkat. Nechtěl jsem s ním mít vůbec nic. Jen jsem chtěl, aby byl můj Niall a Liam v pořádku.
Kluci přestali mluvit a tiše se přitiskli ke zdi, která byla kolmo k chodbě a Dan je tak neměl šanci vidět. Paul na mě kývl, že mám jít otevřít a já se tak pomalu rozešel. Byl jsem nervózní. Všechno se mohlo během okamžiku pokazit. Všechno se mohl pokazit během chviličky a já to moc dobře věděl. Věděl jsem, že to je riskantní a že Dan může něco poznat ještě u dveří, ale já to musel zvládnout. Měl jsem to největší motivaci jakou jsem mohl mít. Nemohl jsem dopustit, aby byl ze mě Niall zklamaný. To bych se mu nemohl podívat ani do očí, i když jsem věděl, že by mi nic nevyčítal.
Ruce se mi třásly a měl jsem pocit, že zkolabuju, když jsem zmáčkl kliku dveří, které vedly do mého bytu. Pohled se mi naskytl na vysokého a pohledného muže, kterého jsem před lety miloval. Miloval jsem ho, ale mé city tenkrát byly nic oproti tomu, co jsem teď cítil ke svému snoubenci.
"Ahoj." vydechl skoro až roztouženě s malým úsměvem na rtech.
"Ahoj, konečně jsi tady." usmál jsem se na něho a snažil jsem si představit, že místo něho přede mnou stojí můj dokonalý kluk.
Dan ke mě udělal nejistý krok a já jsem si ho přitáhl do silného objetí. Snažil jsem se, aby si opravdu myslel, že ho tady chci. Že ho miluju. Potřeboval jsem, aby tomu věřil. "Tak moc jsem doufal, že dostaneš rozum a vrátíš se ke mě." vydechl se zachichotáním a já musel protočit očima. Musel mě buď milovat způsobem, že byl úplně zaslepen a nebo byl jen prostě šílený.
Odtáhli jsme se od sebe a já se na něho zářivě usmál. "Pojď už dovnitř." ustoupil jsem mu z cesty a on nadšeně vešel.
"Víš, že se to tady vůbec za ty roky nezměnilo?" prohodil, když jsem šli do obyváku a já musel výjimečně uznat, že má pravdu.
"To ano." uznal jsem, když jsme vešli do obyváku, kde se vše mělo odehrávat. "Co se, ale změnilo, jsou mé city k tobě." vydechl jsem ve chvíli, kdy si všiml tří mužů, kteří tu na něho čekali.
Na jednu stranu mi bylo Dana líto. Miloval mě a já ho zradil. Ale on mi ublížil mnohem víc. Dostal mě do nemocnice a málem mě zabil, ohrozil mého přítele tak, že jsme málem přišli o miminko a mému příteli to jen přitížilo. Mohl za to, že jsem ho málem ztratil, když mě svedl v mém kabinetu a mohl za to, že jsem byl tak dlouho bez Nialla, abych ho mohl dostat právě sem.
