Kluci už asi před půl hodinou odešli a my se s Liamem rozhodli, že vybalíme všechny ty moje krabice s věcmi. Je jich asi deset a já nechápu, kde jsem sebral takových věcí. A při tom ty krabice jsou hodně velké. K tomu mám ještě tašku s elektronikou a batoh plný věcí do školy. Jinak všechno ostatní je oblečení a možná jedna krabice mých osobních věcí, jako třeba fotky a takový ty dekorativní věci.
"Tak, kde začneme?" zeptá se mě Liam.
"No...asi bych nejdřív odnesl krabice s oblečení do ložnice a začal bych ostatním."
Liam přikývl a začal se mnou prohlížet krabice, aby zjišťoval, co v nich je. A jak jsem říkal. Dvě krabice byli všeobecný věci a zbytek což byli osm krabic bylo oblečení. Ani nevím, kde jsem sebral takového oblečení.
"Miláčku já jsem se sice uskromnil ve skříni, ale vypadá to, že toho máš asi tak stejně, jako já, takže se obávám, že se do mé skříně nevejdeme" zasměje se Liam.
"Tak to necháme v těch krabicích. Mě to nevadí." usměju se na něj. Můžu být vůbec rád, že mě tady chce.
"Na to zapomeň, nebudeš vždycky všechno hledat v krabicích. Co kdybychom zítra po škole sjeli na nákup? Koupili bychom větší skříň, došli si na oběd...co?" přejde ke mě a obejme mě okolo pasu.
"Nechci, aby jsi za mě utrácel tolik peněz." povzdechnu si. Nechci ho využívat. Stačí, že už nájem bude platit sám. Budu si muset najít brigádu a...
"Nesmysl. Dělám to rád. Navíc stejně bude potřeba zařídit celý dětský pokojík." políbí mě na čelo a já se k němu přitulím.
"Ale..." chci znovu něco namítnout, ale on mě nenechá.
"Nic neříkej. Je to taky moje dítě a já si vás oba hodlám rozmazlovat. Takže si s penězi nedělej hlavu, já se o všechno postarám. Navíc můj plat není nijak nízký a mám hodně peněz na účtě takže se neboj, že bych kvůli pár kusům nábytku zkrachoval." zasměje se ke konci a já se mu podívám do očí.
"Miluju tě." řeknu a stoupnu si na špičky věnujíc mi láskyplný polibek.
"Já tebe." řekne, když se od sebe odtáhneme a pomalu pustí můj pas. "Tak pojď už vybalovat." usmívá se a ohne se pro jednu z krabic s věcmi. Položí ji na gauč a řekne mi ať si sednu a začnu si ty věci vyndávat na stůl a že on udělá to samé s druhou krabicí.
Začnu vyndávat své osobní věci na stůl a usmívám se při vzpomínkách. Třeba zavírací nožík s ostrou čepelí. Dostal jsem ho od táty, když mi bylo deset. Prý už jsem dost velký na to, abych jako pořádný chlap měl svůj nožík. A já ho opatroval, jako oko v hlavě. Nebo fialový hopík, který jsem měl, jako malý hrozně rád a pamatuju si, jak mi jednou skočil do vysokého sudu s vodou, co jsme měli na zahradě a já brečel tak dlouho dokud mi pro něj táta nevlezl. Samozřejmě byl úplně mokrý a ještě ke všemu polovinu té vody vylil. Hrozně jsem se tomu smál a on mě nakonec se smíchem popadl a strčil mě do toho sudu s opravdu ledovou vodou. Samozřejmě, že mě držel, abych se nepotopil, ale asi do pasu jsem byl v ledové vodě a to už pro mě taková sranda nebyla i přes to jsme se, ale nemohl to odpoledne přestat smát. Když se nad tím tak zamyslím všechny dobré vzpomínky mám spojené s tátou. Budu ho muset navštívit a seznámit ho s Liamem. A taky mu říct, že bude děda.
"Nialle ty si chceš udělat řidičák na motorku?" ozve se za mnou Liam.
"Jo už dlouho. Babička a děda mi to dali, jako dárek v ten večer, jak jsi pro mě přijel."
"Takže si ho vážně chceš udělat?" zeptá se s vážnou tváří a je vidět, že je trochu i naštvaný. Proč? Vadí mu to?
"Jo...vadí ti to snad?" zeptám se a snažím se přijít na t,o co by mu na tom mohlo vadit.
