No tak to ne. To je určitě nějaký vtip. Řekněte mi někdo že je to jen blbý vtip a že ve skutečnosti je to jen někdo povědomí tomu komu si myslím.
"Ahoj Liame." usměje se na mě a já mám chuť si jednu fláknout, když mi hlavou proběhne myšlenka, že má stále nádherný úsměv.
"Co tady sakra děláš?" vstanu ze židle a zavrčím. To se snad špatný vtip. Tohle nemůže být pravda. Myslel jsem si, že už od něj budu mít pokoj.
"Pracuju." pokrčí rameny a nepřestává se debilně usmívat. Dřív mě tenhle úsměv dostával do kolen, ale teď i přes to, že musím uznat, že vyrostl do krásy, mám Nialla a ten je pro mě mnohem krásnější. Navíc je můj a neudělal by mi něco takového, jako on.
"Jak jako pracuješ?" zeptám se stále nepříjemně a rozhodím rukama. To mi chce, jako říct, že se s ním budu každý den vídat?! Že se budu muset koukat na to, jak se debilně culí a nakrucuje se přede mnou?
"No našel jsem si tady práci. Asi před dvěma měsíci. Učím výtvarku a hudebku."
"To si děláš srandu..." zanaříkám a vložím si obličej do dlaní.
"Liame...omlouvám se za ten výstup před tvým bytem. Já...těšil jsem se na tebe. Moc se mi stýskalo, i když si to asi nemyslíš." přiblíží se ke mě, ale já udělám krok vzad dávajíc ruce před sebe, aby věděl, že se nemá přibližovat.
"Ne Dane. Jak jsem říkal už jsem udělal tlustou čáru za naším vztahem. Mám Nialla." zamračím se na něj, ale potom se otočím ke stolu a vezmu si věci na hodinu naposledy se dívajíc na fotku mých zlatíček. "Za chvíli zvoní tak, co kdybychom šli?" zeptám se ho, nečekajíc na jeho odpověď a vydám se pryč z kabinetu. Když vyjde i on zamknu a vydám se za ním do třídy.
Celou dobu bylo ticho a mohl jsem si všimnout, jak skleslý najednou byl. Hlavu měl skloněnou a trochu se třásl tak, jako vždy, když se stalo něco, co ho rozesmutnělo. Sakra...tohle se podělalo. Nechci se s ním vídat. Přece jen jsme spolu něco prožili a na to se nedá, jen tak zapomenout.
Niall
Bože to bolí.
Mám právě předposlední hodinu což je i druhá hodina toho, co mi není dobře. Náš medvídek hrozně zlobí a já mám, co dělat, abych hned teď nevyklopil obsah svého žaludku na lavici před sebou. Zlatíčko proč mě zlobíš? Co se ti nelíbí? Napapaný jsme, na záchod jsme si o přestávce došli, žízeň nemáme tak copak tě trápí?
Mám štěstí, že sedím v zadní lavici takže nikdo nevidí, že se kroutím celou hodinu, jako žížala.
Sakra to bolí!
Ještě, že je teď chemie máme učitele, který celou hodinu jen něco píše na tabuli a o nás se nezajímá. Nevím, co bych dělal kdyby mě třeba poslal k tabuli.
Silná bolest projede mým břichem a já tiše zakňučím. Naštěstí se ze třídy nikdo neotočí. Doktor říkal, že ty bolesti nemají být dlouhé. Maximálně 20 minut, ale tohle už je necelou hodinu a půl sakra. Co když se něco děje? Co když miminku něco je? Bože jestli se mi něco stalo tak si to neodpustím.
Když projede další ostrá křeč mým břichem neváhám a sáhnu do tašky pro mobil.
Niall: Lásko?
Niall: Liame já vím že máš asi hodinu ale...
Niall: Už asi hodinu a půl mě bolí břicho a já se bojím že se něco děje
