Niall
"Miláčku jsem doma!" uslyším volání svého bruneta z předsíně a tak vstanu pomalu z postele a vydám se za ním. "Ahoj lásky." zářivě se na mě usměje jakmile mě spatří a já mám konečně pocit, že je to jako dřív.
"Ahoj." zachichotám se a nechám se jím vtáhnout do náručí. "Jak si se celý den měl?" zeptám se a stoupnu si na špičky abych ho mohl políbit. S úsměvem se ke mě nakloní a láskyplně mě políbí.
"Celkem to šlo. Akorát v béčku pořád kecali, ale s tím se nedá nic dělat." zasměje se a políbí mě na špičku nosu. "Tak moc se mi po tobě stýskalo." zahrabe mi hlavu do krku a já ho obejmu okolo krku.
"Mě taky." usměju se na něj a potom trošičku zvážním. "Myslíš, že bychom mohli už jet za babičkou a dědou?" zeptám se trochu nejistě, ale když se na mě můj miláček zářivě usměje, nemůžu jinak než mu úsměv oplatit a rychle se obléknout, vydávajíc se s ním do auta.
Cesta proběhla v tichosti pokud nepočítám Liamovi klasické otázky na to jak mi bylo. Já jsem byl tak moc natěšený a zároveň nervózní, že jsem neměl moc chuť mluvit. Byl jsem ztracený ve svých myšlenkách.
Když naše auto zastavilo před krásným malým domkem musel jsem se zhluboka nadechnout a vydechnout. Tak moc jsem byl nervózní. I Liam byl. Tohle bylo podruhé, co se s mými prarodiči měl vidět a zrovna jsme jim měli říkat tu velkou zprávu. Bylo jasné, že také nebude úplně klidný.
"Zlatíčko..." řekne nadšeně babička, když otevře dveře a přitáhne si mě do hřejivé náruče, kterou ji mile rád oplatím a ještě víc se k ní natisknu. "Jsem tak ráda, že tě zase vidím." pustí mě z objetí a podívá se na Liama "Ahoj Liame." taky si ho přitáhne do objetí stejně jako mě a Liam jí ho s úsměvem oplatí.
"Dobrý den Margaret. Sluší vám to." pochválí babičce její vzhled. Gentleman.
"Oh děkuji ty lihotníku, ale teď už pojďme dovnitř, začíná foukat studený vítr." usměje se na nás a pustí nás dovnitř. S Liamem si zujeme boty a vydáme se za babičkou do obyváku.
"Ahoj dědo!" pozdravím nadšeně dědu, který do teď seděl v křesle a koukal na televizi. Jakmile mě uslyší vstane a nechá se ode mě obejmout.
"Ahoj hochu." jeho silné paže mě obejmou a já se k němu natisknu stejně jako k babičce, i když je pravda, že ne tak silně jako vždy před tím, protože musím dávat pozor na bříško.
Po chvíli se od sebe odtáhneme a děda se otočí na Liama, se kterým si potřese rukou. "Ahoj Liame." usměje se a já jsem rád, že si ho opravdu oblíbil. Možná si myslíte, že je to předčasné, když se vidí teprve po druhé, ale je to tak. Kdyby se dědovi Liam nelíbil, tak by mi to dal jasně najevo. Stejně tak jako to dal najevo o Alanovi.
"Dobrý den Davide." usměje se Liam vřele a společně si sedneme na gauč a moji staroušci do křesel naproti němu.
"Tak povídejte kluci. Co je nového?" zeptá se nadšeně děda a vezme za ruku babičku. Rozněžněně se na ně usměju. Jsou spolu tak sladcí.
"No..." zasměju se. Jsem nervózní. Ale je to babička a děda. Ti mě určitě neodsoudí. "Nového je toho dost." usměju se a položím si hlavu na Liamovo rameno. Liam má přehozenou ruku kolem mých ramen a tiskne si mě k sobě.
"Tak povídejte..." zasměje se babička, ale potom se zastaví "Počkat. Málem bych zapomněla. Nechcete kávu nebo čaj? Nebo ty Nialle kakao?" začne se nás ptát.
"Ne děkuji, já měl kafe ve škole." usměje se na ni děkovně Li, ale za to já bych si kakao dal. Už dlouho jsem ho neměl.
"Já bych si to kakao dal prosím." láskyplně se na ni usměju.
