"Nialle nemusíš být nervózní." otočí na mě krátce svůj pohled Liam od vozovky, když jedeme do jedné restaurace v centru na večeři s Liamovím kamarádem ze střední a jeho těhotnou přítelkyní. Celkem se i těším na to, že poznám Liamovi další přátele, ale jsem i nervózní. Co když se jim nebudu líbit? Co když mě odsoudí, za to že jsem těhotný? Nebo hůř, co když odsoudí Liama?
"Já vím, ale..." povzdechnu si.
"Nemusíš se ničeho bát. Oba se na tebe moc těší. Navíc Paul sám stál o to se s tebou vidět." položí svou ruku na mé koleno a já jen slabě přikývnu s věděním, že mě nejspíš neviděl.
"Co když mě odsoudí, za to že jsem těhotný?" zeptám se stejně po chvíli.
"Toho se nemusíš vůbec bát. Vědí to." stále se usmívá a já na něj jen překvapeně koukám. Cože?! On jim to řekl po telefonu?! Baví se o mě normálně mezi lidmi? "Víš lásko...nechci, abys na mě změnil názor, ale na střední jsem nebyl zrovna vzorný student a řekněme, že Paul a já jsme měli docela dost problémy." začne mi pomalu vysvětlovat jak to mezi ním a Paulem je.
"Několikrát jsme skončili i na záchytce." pousměje se při vzpomínce na staré časy, které i přes to, že byly takové jaké byly, si je užili.
"Wow. To jsem nečekal." vydechnu po chvíli překvapeně a musím si to chvíli nechat projít hlavou. Můj vzorný Liam, který tak trochu vypadá na to, že byl na střední šprt, mi teď právě oznámil, že si zahrával se zákonem. Páni...opravdu mě to překvapilo.
"Prosím věř mi, že z těch sraček, ve kterých jsem dřív jel, jsem se dávno dostal a že jsem od konce střední neudělal nic protizákonného." vydechne jako by mu záleželo opravdu na tom, co si o něm myslím a znovu položí ruku na mé koleno, posouvajíc ji na mé stehno a hladíc ho.
"Nezměním na tebe názor, jen jsem to nečekal." slabě se usměju a opřu si hlavu o chladné okýnko, koukajíc se ven.
Už se pomalu stmívá a ulice se začínají vyprazdňovat. Lidé odchází do svých domovů a zanechávají ulice prázdné a osamocené ve tmě. Vždycky jsem miloval večerní procházky v době, kdy ulice už nebyly tolik plné a potkali jste jen pár lidí, kteří se vraceli z práce.
Po nějaké době Liam zaparkoval u jedné obyčejné, ale dobře vypadající restaurace a společně jsme vystoupili. Začal jsem pociťovat ještě větší nervozitu a jakmile ke mě Liam přišel, natisknul jsem se na něj a chytl ho za ruku.
"Bude to v pohodě ano?" usměje se na mě a když jemně přikývnu, skloní se ke mě a políbí mě na rty. Polibek mu s radostí opětuju a pomalu se vydáme do restaurace, kde už na nás nejspíš čekají jeho přátele. Nebo spíše jeho kamarád ze střední, se kterým si užíval volné chvíle života a jeho přítelkyně, která je těhotná stejně jako já. Jsem zvědavý jak bude Paul vypadat. A jaký asi bude? Liam mi říkal, že je s ním sranda, tak doufám, že to tak opravdu bude.
Vstoupili jsme do restaurace a Liam se začal rozhlížet do doby než spatřil mohutného muže, který když nás uviděl začal vstávat od stolu. Byl vysoký a opravdu hodně vypracovaný. Víc než Liam a to už je, co říct. Vypadal, jako kdyby pracoval jako drsný vyhazovač v nějakém klubu a kdyby mi o něm Liam něco málo neřekl, měl bych z něho určitě obrovský respekt.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
