Z krásného spánku mě probudil až náhlý průvan na mém odhaleném rameni. Začnu s úsměvem sahat po posteli, vyhledávajíc Liama, ale nenajdu ho. Unaveně se posadím a otevřu oči. Jsem unavený. Liam mě asi docela dost zmohl. Ale není se čemu divit, když je tak dokonalý.
Na budíku na nočním stolku je 9:25 a já se i přes to, že už je tolik zahrabu zpátky do teplé peřiny, která voní, jako Liam a zavřu oči. Jako by mě Li objímal. Krásně voní. Je to něco, jako směsice jahodového sprcového gelu, jeho voňavky, která mě uchodí do nosu kdykoliv jsem v jeho blízkosti a jeho přirozené vůně. Směsice těchto vůní je naprosto neodolatelná a proto do peřiny zabořím nos, abych měl pocit, že je tu Li se mnou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Určitě je někde v bytě. Nebo šel nakoupit. Navíc se nemusím bát, že by se mi nevrátil, protože je to jeho postel. Já bych se do ní, ale rád nadobro nastěhoval.
Vůbec si nedokážu představit, jak se vrátím domů. Nechci tam. Cítím se, jako nezvaný host, jako parazit, kterého se chcete zbavit. Navíc teď máma čeká dvojčata a bude se vdávat. A na mě tak bude mít ještě míň času než před tím. Nikdy jsem si nemyslel, že se takhle budu cítit v domě, ve kterém jsem vyrůstal. Možná by bylo lepší, kdybych se přestěhoval k tátovi. Jezdím k němu na prázdniny a občas na víkend. Jeho přítelkyně je asi o pět let starší než on a má z prvního manželství tři děti, které jsou už na dospělý. Je fajn a je to pro mě spíš taková teta, za kterou kdykoliv můžu přijít a vypovídat se. A její děti jsou taky celkem fajn. Viděl jsem je asi dvakrát a vždycky se s nimi dalo skvěle povídat. Často mi taky říkali, že jsem na svůj věk vyspělejší než ostatní a proto jim nedělá problém se se mnou bavit i o normálních věcech. Možná proto jsem si nikdy nenašel pořádné kamarády. Protože jsem vyspělejší než oni a prostě si s nimi nerozumím.
Nevím, jak dlouhá době uběhla, ale uslyšel jsem klapnutí dveří a po té, jako by někdo pokládal něco na noční stolek. Li...Nejraději bych si ho přitáhl k sobě a nechal ho, aby mě objímal celý den.
Na své tváři ucítím jeho rty v něžném polibku a spokojeně zamručím.
"Miláčku vstávej. Udělal jsem ti anglickou snídani." zašeptá mi do ucha a já pomalu otevřu oči. I přes to, že jsem unavený, tak on a jídlo je dost hezká představa a proto se donutím oči otevřít.
"Ahoj." usměju se na něj a našpulím pusu, prosíc o polibek, který mi ihned Liam dá. Doufám, že mu nevadí můj dech po ránu. Jak víte ještě jsem nevstal z postele a nevyčistil si zuby.
"Ahoj." políbí mě ještě jednou do koutku rtů a potom sáhne za sebe na noční stolek a položí mi do klína tác s obrovskou snídaní. Je tu pár volských ok, opečená slanina, rajčata, salát, párky a pár opečených toustů. Vypadá to výborně. Už se mi zbíhají sliny.
"Děkuju." uculím se, protože...jídloooo! "Ale všechno tohle nesním." lež. Snědl bych toho klidně i víc, ale nechci před ním vypadat, jako úplný žrout. Navíc nechci ztloustnout, i když jsme vždycky spíš patřil k lidem, co můžou sníst celou ledničku a i přes to nepřiberou ani gram. Ale proč to riskovat? Určitě bych se Liamovi s břichem nelíbil.
