"Tak pojď Nialle podíváme se jak tvoje miminko povyrostlo." usměje se na mě doktor a já si natěšeně lehnu na lehátko, chytajíc Liamovu ruku. Jeho pohled je stejně natěšený jako ten můj.
Doktor mi potře břicho studeným gelem a začne mi přejíždět po břiše přístrojem, který snímá naše miminko. Za chvíli se na obrazovce objeví. Do očí se mi naženou slzy. Už to není ten malý gumový medvídek. Naše miminko už je zase o něco větší a já se nemůžu na něj vynadívat stejně jako před tím. A je nádherný. Je naprosto úžasný. Náš malý zázrak.
Doktor se na nás podívá a nechá nás si miminko v klidu prohlížet. "Vypadá to, že vše probíhá tak, jak má. Vaše miminko váží asi 14 gramů a je veliké skoro 5,5 centimetrů." usměje se na nás a já nechám pár slz svést po mé tváři.
Liam se ke mě skloní a pohladí mě ve vlasech, líbajíc mě na spánek. Podívám se mu do očí a láskyplně se na něj usměju. Je unešený tím, že vidí našeho broučka.
"Znovu budete chtít pět fotek?" zeptá se doktor a oba jen přikývneme, fascinovaně hledíc na naše miminko. Jsem tak hrozně moc pyšný. Je to neuvěřitelný pocit vědět, že tohle nevinné a dokonalé stvoření nosím pod srdcem a že už za pár měsíců tu bude s námi.
Obrazovka se za chvíli vypne a doktor mi podá ubrousky. Liam mi je, ale samozřejmě hned vezme a začne mé malinko vystouplé bříško utírat, skláníc se k němu a líbajíc ho. Nakonec se natáhl k mému obličeji a s úsměvem spojil naše rty. "Miluju tě." zašeptal mi do úst a já se zachichotal jelikož do toho začal hladit mé bříško. Jsem rád, že na nás doktor nijak nepospíchá a nechává nám prostor pro sebe. Nakonec jsme se, ale od sebe odtáhli a Liam mi pomohl z lehátka, držíc mě abych náhodou nespadl. Došli jsme k doktorovi a sedli si na židle. Natiskl jsem se k Liamovi a nasál jeho vůni. Teď přijde ta nepříjemnější část. Protože se dozvíme jak jsem na to s udržením mého miminka naživu.
"Takže, abych vám ještě něco řekl o vašem miminku. Teď už má plně vyvinuté všechny orgány, začínají mu růst nehty a dokonce se začíná tvořit i pohlaví. Pokud by jste opravdu chtěli je možné udělat podrobnější vyšetření a je možné, že už teď by se dalo zjistit pohlaví vašeho miminka. Ale na další prohlídce vám to budu moct říct už s přesností."
"No víte...já bych...tedy mi bychom se radši nechali překvapit." řeknu s malým úsměvem a položím si hlavu na Liamovo rameno. Políbí mě do vlasů a něžně hladí mé bříško.
"Dobře." usměje se "Další věc stejně jako při první prohlídce ti Nialle odeberu krev. V tomhle měsíci se mohou vyskytnout různé potíže a proto uděláme podrobnější vyšetření, abychom je případně mohli řešit. Ale podle ultrazvuku si myslím, že se nemáte čeho bát." vstane a připraví si injekci. Nemám rád jehly, ale jestli mi to pomůže zjistit něco o miminku, tak to vydržím. Silněji zmáčknu Liamovu dlaň a víc se na něj natisknu.
Doktor mě poprosí ať natáhnu ruku a já tak udělám. Vydezinfikuje mi místo na druhé straně loktu tam, kde se normálně odebírá krev a potom vezme do ruky injekci. Zavřu oči a snažím se vydržet mírnou bolest a pálení. Když už bolest necítím, oddechnu si a doktor mi ránu přelepí náplastí. Liam mě políbí do vlasů a zašeptá, že jsem jeho šikulka.
"Tak...výsledky by měli být do konce týdne...teď s vámi potřebuju probrat další věc." řekne a uklidí moji krev do nějaké stojánku. A teď to přijde. Řekne mi něco o mém stavu. Začínám se bát. Co když mi řekne, že jsem stále slabý? Co když je stále možnost, že umřu nebo potratím? "Dodržoval jsi Nialle jídelníček a vyhýbal se stresu a fyzické námaze?" zeptá se mě doktor a já hned přikývnu se vzpomínkou na to jak mě Liam vykrmoval všelijakými pochutinami, co mi uvařil. Když jsem si pročítal všelijaké ty letáčky s výživou, tak se mi to moc nelíbilo, ale Li vždy dokázal uvařit tak, aby mi to hrozně moc chutnalo a klidně jsem byl schopný to spořádat všechno. Taky jsem si vzpomněl na to jak mi zakazoval veškerou aktivitu, co se týkala...prakticky všeho u čeho jsem se měl hýbat. Nemohl jsem mu pomoct ani umýt blbé nádobí. Jsem rád, že alespoň sex jsme měli od...od toho incidentu s podvedením víc než za celý ten měsíc. Sice byl Liam hodně opatrný, ale i přes to to byli krásné. A s tím stresem...stresu se prostě nemůžu vyhnout. Tedy skoro celý měsíc jsem byl v klidu, ale poslední týden toho na mě bylo moc a pamatuju si moc dobře jak mě potom bolelo břicho. Jediné moje štěstí bylo, že ta bolest trvala obvyklou a "povolenou" dobu. "A objevila se během toho měsíce ta silná bolest?" tentokrát zakroutím hlavou záporně. "Dobře. Vidím na tobě, že je ti mnohem lépe a pokud se neobjevili ty bolesti, myslím si, že pokud to stále budeš dodržovat, tak při porodu žádný problém nebude." po této větě jsem myslel, že štěstím zešílím. Tak šťastný jsem snad v životě nebyl. Opravdu se mi ulevilo. Můj miláček bude žít. Až se narodí budu si ho moci pochovat. Spatřím Liamův pyšný výraz až se na naše miminko podívá. Bože jsem tak šťastný.
