"L-Li..." zachichotá se moje sluníčko "Neměl bys náhodou odpočívat?" stále se hihňá mezitím, co leží vedle mě na posteli a já laskám jeho krk, rukama držíc pevně jeho zadeček. Jsem v nemocnici už druhým dnem a upřímně se začínám trošku nudit. V návštěvní době je tu se mnou Ni, ale jakmile v pět hodin odpoledne přijde sestřička s tím, že by Niall měl odejít, nevím co mám dělat a nudím se. Jediná moje záchrana je, že si píšu s mou láskou, ale Ni chodí spát brzo, protože mu teď po večerech nebývá moc dobře a já se ho snažím dostat do postele, co nejdřív.
Začal jsem číst knížky, co mi Niall přinesl od Louise. Nejdříve jsem se mu se zasmát žánru, který čte, ale nakonec jsem uznal, že je to celkem roztomilé. Na druhou stranu, když si představím toho přísného, namyšleného a chladného trenéra fotbalového školního týmu jak si čte knížky od Johna Greena, tak je to celkem zajímavý pohled.
"Vždyť odpočívám." zamumlám do jeho pokožky na krku a znovu nasaju jeho citlivou kůžičku. Tak nějak jsem měl tendenci si ho označkovat, když jsem ho neměl pod 'dohledem'. Není to tak, že bych mu nevěřil, ale prostě jsem chtěl všem chlapům, co by se na něj jen mlsně podívali, dát najevo, že tenhle nádherný klučina už někomu patří.
"Jsi neskutečný." zasměje se blonďáček, ale sám mi zaplete dlaň do vlasů a lépe mi vystaví krk, abych měl lepší přístup čehož využiju.
"Ne..." vydechnu a odtáhnu se od něj, když jsem se svou prací spokojený a skoro celý jeho krk je posetý načervenalými znaménky. "Jsem jen zamilovaný." zářivě se na něj usměju a Niallovů pohled se rozněžní.
Položí svou dlaň na mou tvář a spojí naše rty v jedny v nádherném polibku. Svou jednu ruku položím na bříško mé lásky a druhou mi zapletu do vlasů, přitahujíc si ho blíž k sobě.
"L-Li...po-počkej..." začne se po nějaké době odtahovat, ale já ho nechci pustit. "Pro-prosím přestaň." znovu se ode mě pokusí odtáhnout a já se od něj hned odtáhnu, děsíc se, co se děje.
"Udělal jsem něco špatně?" zeptám se hned jakmile Niall zčervená a skloní pohled, vyhýbajíc se mému intenzivnímu a nechápavému pohledu. Co mu vadí? Jsme konečně spolu a můžeme si spolu alespoň malinko užít, tak co má za problém.? Navíc už mě skoro nic nebolí a tak si to můžu alespoň trochu užít.
"Ne..." zachichotá se a konečně ke mě zvedne pohled, i když trochu stydlivě "Jen...já..."
"Co ty?" stále se snažím dostat z něho odpověď. Nezlobím se na něj, jen chci vědět, co se děje mým zlatíčkům.
"Jsem nadržený." pípne zkroušeně a zahrabe mi hlavu do krku. "A-ale nechci...nechci to dělat tady."
"Lásko..." zasměju se a snažím se vyndat jeho hlavu z úkrytu. To se mi, ale nedaří. Trochu nadzvednu hlavu a zkontroluju stav v jeho kalhotách. Opravdu. V jeho upnutých džínách se rýsuje velká boule a já se musím ušklíbnout nad pomyšlení, že jsem mu tohle způsobil jen svou pusou.
"Nesměj se mi..." povzdechne si a odmítá hlavu vystrčit ze svého úkrytu.
"Já se přece nesměju tobě." pohladím ho po tváři a on konečně zvedne hlavu a podívá se mi do očí. "Copak to do tebe vjelo ty můj ďáblíku?" ušklíbnu se a svou dlaň položím na jeho dokonalý zadek pořádně mačkajíc jeho pravou půlku.
"Já nevím..." začervená se. "Poslední dobou jsem víc nadržený než jindy. Musí to být těmi splašenými hormony. Tělo cítí, že nejsi u mě a tak po tobě touží ještě víc." pípne a znovu zavrtá hlavu do mého krku.
