Niall
Musel jsem se ho zeptat. Celý den byl pryč a já se stále nemohl zbavittoho hnusného pocitu nejistoty. Ale sám nevím jestli chci slyšet pravdu. Cokdyž mi řekne, že jo a opustí mě i přes to, co říkal před chvílí, když si myslel,že spím?
"T-ty ne-nespíš?" zeptá se roztřeseně a já se překulím na záda, abychmu viděl do očí. Musím to vědět, i když mám tušení, že mě to bude bolet. Nedokážus ním být, když mám ten pocit nejistoty a ať už bude jeho odpověď jakákoliv, vímuž teď, že ho nedokážu opustit. Dokud to budu já, komu bude šeptat, že mě miluje,dokud to budu já, vedle koho bude usínat, jsem mu ochotný odpustit každou jehonevěru. Už jen kvůli maličkému. Miluju ho a pomyšlení na to, že si užívá s někýmjiným mě bolí, ale nedokážu ho opustit. I kdyby mě to bolelo sebe víc.
"Ne..." vydechnu tiše a do očí se mi začnou vhánět slzy. Musím býtsilný. Musím to vydržet. Nechci, aby mě znovu bolelo břicho jako před tím. Anomůj srdceryvný pláč si vybral svou daň a já se asi půl hodinu svíral vbolestech břicha. Miláček mi dával najevo, že se mu nelíbí, když se stresuju atak jsem se jen kvůli němu musel uklidnit. "O-odpověz mi..." vydechnutiše, jako by mě můj hlas mě zradit.
Liam nic neřekne jen zahlédnu jak mu po tvářích sjede několik slz. Silně semknuvíčka k sobě a překryju si ústa dlaní, aby mé vzlyky nebyly hlasité. Ne...proč?Proč mi to udělal? Ano byl jsem s tím, že mě podvedl prakticky smířený, ale teď,když už to mám potvrzené...
Ne...kurva kurva kurva! Proč se to stalo? To mu opravdu nestačím?
"M-miláčku..." vydechne Liam plačtivě a natáhne ke mě ruku, aby misetřel slzy z tváří. Chci ucuknout, ale nakonec hlavu nechám na stejném místě anechám Liamovu hřejivou dlaň, aby mi setřela slzy z tváře, které stejně nahradilydalší. Před očima se mi odehraje představa jak moc si to s někým jiným užíval.Jak vzdychal jméno někoho jiného... "Mrzí mě to. Hrozně moc lásko. Aninevíš jak moc se za to nenávidím..." v jeho hlase uslyším lítost nedá seto však srovnat s bolestí, kterou cítím.
"K-Kolikrát?" vydám ze sebe přiškrceně a znovu nemám tušení jestli tochci vědět nebo ne. Sakra tak moc mě to bolí. Bolí mě představa, že se vyspal sněkým jiný. Opravdu mám chuť teď všechno ukončit, ale nemůžu. Nemůžu kvůlimiminku. Kvůli němu.
"Jen jednou lásko. Prosím odpusť mi to. Hrozně se za to nenávidím. Nechápujak se to mohlo stát. Miluju tě lásko hrozně moc. Pr-prosím neopouštěj mě.Prosím prosím prosím..." drmolil jako říkanku a přitiskl se na mě, jako bychtěl mít opravdu jistotu, že nikam neodejdu. Zahrabal hlavu do mého krku a tiševzlykal. Vzlykal stejně jako já. Tiše mě prosil, abych mu dal ještě šanci. Abychu něho zůstal. Že mě i miminko hrozně moc miluje. A že ho to mrzí.
Měl jsem pocit, jako by mi hlava měla explodovat ze zmatených myšlenek. Na jednustranu jsem ho neskonale miloval, ale na tu druhou jsem ho nenáviděl. Byl jsemnaštvaný a zoufalý zároveň. Tak hrozně moc měl tak skutečnost, že mě podvedl,bolela, ale zase na druhou stranu mě jeho prosby a slova hřály u srdce.
"M-Miluješ mě?" zeptám se ho, když spolu ležíme několik minut možná idesítek minut v posteli a tiše vzlykáme.
Liam se nadzvedne na loktu a podívá se mi ubrečeně do očí. "Samozřejmělásko. Neskonale moc." pohladí mě po tváři a já ve svitu zapadajícíhoslunce oněměle koukám na jeho obličej a nedokážu se přinutit odtrhnou od tékrásy zrak.
"Ta-taky tě miluju." skousnu si spodní ret a natáhnu se k němu propolibek . Liam okamžitě začne spolupracovat a začne mě hladit po bříšku. Jakjsem říkal. Pokud miluje mě a bylo to jen jednou zůstanu s ním. I když mě tapředstava více než bolí. Nedokážu bez něj žít. Zapomeneme na to. Budeme dělat,jako že se nic nestalo a všechno bylo jako dřív. Za týden mám jít na dalšíkontrolu k doktorovi a já doufám, že pro nás má jen dobré zprávy, protože nechcio mé lásky přijít.
"Pomiluj mě..." vydechnu mu toužebně do úst a chytnu lem jeho tílka.
"Miláčku, ale já ti nechci ub..." svými rty ho umlčím a znovu si hopřitáhnu do hlubokého polibku. Potřebuju cítit jeho lásku. Potřebuju cítit, žemě stále miluje.
"Dokaž mi svou lásku..." kníknu mu do úst zoufale s pocitem, ževybuchnu, pokud se mě okamžitě nedotkne "Prosím..." dodám tiše apíchne mě u srdce z pomyšlení na to, že se mnou třeba nechce spát. Že mu přijdunechutný a nebo že už ho třeba nepřitahuju. Třeba se mu to s tím druhým líbilovíc.
Liam se na mě s láskou v očích podívá a pohladí mě po tváři. Pomalu se ke měnakloní a znovu spojí naše rty v procítěném a naléhavém polibku.
Na nic jsme nespěchali. Liam byl dokonalý tak jako vždycky. Pomalinku jsme se navzájem zbavili svého oblečení. Jemně jsme přejížděli konečky prstů po těle toho druhého. Zkoumali jsme každičký kousíček těla toho druhého. Tak moc jsem miloval tu husí kůži, kterou mi způsoboval.
Vždycky, když se mě dotkl trochu silněji, jsem měl pocit, že se rozpadnu na tisíce kousíčků. Byl jemný a láskyplný, ale já byl tak moc roztoužený, že by mi stačil jeden silnější stisk a já bych nevydržel.
Celý náš akt byl už od začátku tak moc intimní. Jako kdyby se kolem nás znovu vytvořila bublina, ve které jsme byli jen mi dva a nikdo jiný. A já mohl skoro až do rukou uchopit tu lásku, kterou jsme k sobě cítili. Byla tak moc hmatatelná, že bych ji mohl držet mezi prsty a pozorně ji pozorovat fascinován tou krásou. Ten pocit se nedal ani popsat. Nemohl jsem se pořádně nadechnout. Myslel jsem, že pokud se ode mě Liam odtáhne tak umřu. Nemohl jsem bez něho ani chviličku být. Nemohl jsem.
Pořád se mi v hlavě přehrávala myšlenka, že si Liam užíval s někým jiným než se mnou. Že můj brunet držel někoho jiného, tak jako právě teď drží. Že to není ani deset hodin od toho, co někomu způsobovala to samé, co způsoboval mě. Nemohl jsem s tím, ale nic dělat. Musel jsem se s tím smířit. Musel jsem to přijmout a brát to jako holý fakt. Musel jsem to nechat být. Jinou možnost jsem neměl. Liama jsem miloval tak neskutečně moc. Nemohl jsem ho jen tak opustit, když jsem čekal jeho dítě.
Vyměňovali jsme si láskyplné polibky a naše dlaně přejížděli po těle toho druhého. Celý jsem se třásl a vzdychal na celou ložnici. Liam na mě ležel opravdu lehounce, aby neublížil prckovi v mém břiše. Nechtěl, aby se mě nebo jemu cokoliv stalo. Nechtěl si ani nepřestavit jak hrozně by se cítil, kdyby nám zavinil další bolest.
Tak jemný snad ještě nikdy nebyl. Bál se, že se mu rozpadnu v náručí. Mé bříško bylo už opravdu větší a dávalo o sobě znát. Já moc dobře věděl, že to není tak dobré jako na začátku našeho vztahu, ale miloval jsem našeho broučka stejně jako Liama a proto jsem se spokojil i s takovou láskou jakou mi Liam dával a víc jsem nežádal.
Opatrně do mě zasouval svou chloubu a pořád si dával pozor na to, aby mi nijak neublížil. Několikrát se odtáhl i od mých rtů a ujišťoval se, že mi opravdu nic není. Ale jediné, co jsem dokázal cítit, byla láska, kterou jsem k němu cítil a která z něho vyzařovala. Cítil jsem ji. Věděl jsem, že vše, co řekl myslel naprosto vážně a že mě miluje celým srdcem.
Věřil jsem tomu, že se už nikdy nestane to, co dnes. Věřil jsem, že všechno bude v pořádku. Chtěl jsem věřit tomu, že už by mi nikdy neublížil. Vždyť řekl, že se za to nenávidí.
Náš akt mohl trvat něco přes hodinu. Liam chtěl mít jistotu, že mě opravdu nic nebude bolet a když do mě už dlouhou dobu přirážel, pořád byl opatrný a něžný. Přitom byl, ale stále pečlivý a dokonalý stejně jako vždycky. Vynášel mě do nebes svými pohyby pánve a způsoboval mi neskutečnou slast, kterou jsem už nechtěl zažívat s nikým jiným než s ním
A tím tedy skončila další překážka, kterou nám život postavil do cesty. Další kapitola se za námi uzavřela a ani jeden už ji nikdy nechtěl znovu otevřít. Věděli jsme, že tohle bude vždycky už citlivé téma, které ale ani jeden nebudeme chtít zmiňovat. Byl to náš strašák ve skříni. Ale ani ten mě nedokázal přesvědčit v tom, že je naše láska špatná...
