Unaveně si sednu na gauč a spokojeně vydechnu. Li si sedne vedle mě a položí ruku na mé stehno, které začne hladit.
"Vítej doma miláčku." usměje se na mě a já mám znovu pocit, že se rozteču, jako zmrzlina v horku. Právě jsme přinesli do bytu poslední krabici z auta.
"Miluju tě." rozněžněně se na něj usměju. Položím si dlaně na břicho a začnu ho jemně hladit "My oba."
Li se ke mě stále s úsměvem nakloní a něžně mě políbí na rty. Cítil jsem v tom polibku tolik lásky, že jsem myslel, že se mi až srdce rozskočí štěstím.
"Taky vás miluju lásky moje." po jeho slovech se snížil na gauči níž a vyhrnul mé tričko. Stejně, jako mě políbil i moje bříško a já se musel zachichotat. I když to miminko ještě necítí tak i přes to moje břicho líbá, jako by to byla ta nejvzácnější věc na světě. "Jsi unavený?" zeptá se mě, když si se spokojeným úsměvem položím hlavu na gauč a zapletu mu ruce do vlasů.
"Trochu, ale to je v pohodě. Musím si ještě vybalit."
"Půjdeme si na chvíli lehnout a potom ti vybalíme ano?" odtáhne se ode mě a vstane, natahujíc ke mě ruce, aby mi pomohl se zvednout. Jeho ruce ochotně přijmu a nechám se vytáhnout na nohy. Společně se vydáme ruku v ruce do ložnice, kde se oba svalíme na postel prakticky ze stoje a já se musím za smát. Je mi s ním krásně.
Li se uvelebí v prostředku postele a já si lehnu na jeho hruď. "Chceš se koukat na televizi nebo spinkat?" zeptá se mě a políbí mě do vlasů.
"Klidně pust televizi." políbím ho na hruď a zavřu oči. Je mi jasné, že se mu spát nechce a nechci, aby se snažil spát jen kvůli mě.
Za doprovodu tiše hrající televize a za tlukotu Liamova srdce jsem pomalu usnul. To dítě mě zmáhá a to je mu teprve týden a pár dní. Doktor říkal, že to pro mě bude hodně fyzicky náročné. Zvlášť až mi začne růst břicho. Je to kvůli tomu, že jsem kluk a muži to těhotenství prý prožívají silněji, protože na to nejsou stavěný. A mě je teprve 16. Takže další bonus, proč se cítit, jako přejetý parním válcem. To, že to pro mě bude těžké jsem, ale Liamovi neříkal. A ani mu to neřeknu. Jen doufám, že mu ten doktor nic nevyžvaní, protože by mě Li asi zabil, kdyby zjistil, že jsem mu to zatajil.
Probudil mě až zvonek ode dveří. Unaveně zabručím a víc se přitulím k Liamovi.
"Spinkej zlatíčko, já se dojdu podívat, kdo otravuje." políbí mě na čelo a vstane. Pažemi obejmu polštář, na kterém do teď Liam ležel a nasaju vůni, která mě lehce uhodila do nosu. Směsice Liamova šampónu a pracího prášku.
Musel jsem znovu usnout, protože jsem se probudil s trhnutím a vlastně ani nevím proč. Unaveně se přetočím na záda a protáhnu se. To jsem, ale nejspíš neměl dělat, protože mě silně píchlo v podbříšku a já zmučeně zakňučel, jako raněné zvíře, choulíc se do klubíčka. Po chvíli, ale polest přestala a já se tak rozhodl vstát. Jenže miminko se asi rozhodlo, že mi znovu po dni znepříjemní vstávání a proto hned jakmile jsem si sedl zatočila se mi hlava stejně tak, jako žaludek. Rychle jsem vyběhl do koupelny nevšímajíc si zmateného Liama a nejspíš i návštěvy a skloním se k záchodu.
Na zádech, jako už několikrát ucítím Liamovi dlaně, které mě něžně hladí a uklidňují mě. "Miminko zase zlobí?" zašeptá mi do ucha něžně a přiloží svou dlaň na mé břicho a začne ho hladit stejně, jako záda.
Když se můj žaludek uklidní Li mě pohladí ve vlasech a pomůže mi vstát. Dojdu k umyvadlu a vypláchnu si pusu.
"Počkej přinesu ti kartáček." políbí mě Li na spánek a opatrně mě pustí, jako by se bál, že se ve vteřině shroutí na zem.
