O našem původu

18. - Jdeme domů

Když už se začne pomalu stmívat, Marinette i Adrien usoudí, že by bylo dobré jít domů. 
,,Tak se měj, má dámo," usměje se na ni blonďák a políbí jí hřbet ruky.
,,Ty taky, číčo" úsměv mu opětuje a na rozloučenou má dá pusu na tvář.

,,Tikki pojď, už půjdeme" Mávne tmavovláska k fontáně. 
,,No, tak asi zítra ve škole," věnuje svůj pohled Plaggovi , odběhne za Marinette a spolu už jdou domů.

,,Plaggu, my už taky půjdeme." Dojde za tmavovlasým klukem, který stále seděl na okraji fontány bez trička.
,,No konečně. Už jsem si myslel, že tady hodláte snad zapustit kořeny," popadl stále mokré oblečení a vstal.

,,Plaggu.. proč.. proč jsi polonahej?" nadzvedl nechápavě obočí blonďák.
,,Chtěl jsem si jít jen tak zaplavat a nedošlo mi, že mám oblečení," řekne ironicky tmavovlasý chlapec naproti něj.

,,Nech to být a pojďme konečně domů.." řekne skoro až zmučený Plagg.
,,Tak fajn. Jdeme." Po těchto slovech se oba vydali k Adrienovi domů.

Tikki celou cestu mlčela. Marinette byla v sedmém nebi a pořád něco povídala o Adrienovi, takže si posmutnělé rudovlásky moc nevšímala, protože te jen chvílemi přikývla, aby to nevypadalo až moc podezřele.

Co se týče Plagga, tak ten byl nezvykle zamlklý. Adrien byl ovšem tolik zaměstnaný myšlením na Marinette, že mu to bylo jedno a nevšímal si ho.
Spíš naopak, byl jen rád za trochu klidu.