O našem původu

59. - Malá prosba

Ještě než se nad městem, ve kterém momentálně byli ubytováni naši přátelé zaplavila temnota noci, se rudovláska vydala do pokoje k Marinette a Adrianovi. Před vstupem zaklepala a pak patrně nakoukla dovnitř. 

,,Snad neruším," poznamenala s úsměvem a zavřela za sebou a zavřela za sebou dveře. 
,,V pořádku Tikki, nerušíš," věnuje jí culíkatá dívka svůj přátelský úsměv, během toho, co se rozhodla si vybalit i zbytek věcí.

,,To jsem ráda. Chtěla jsem vás jen o něco malého poprosit. Já jen že, když už jsme tady, nemohli by jsme se jet podívat na místo, kde jsem před tím žila? Ráda bych se tam zase podívala. A mimo to je tam něco, co chci Plaggovi ukázat," pronese svou prosbu Tikki, stojící stále někde u dveří.

Marinette věnovala jen tázavý pohled Adrienovi, který na okamžik nahodil přemýšlející pohled a pak jen s úsměvem přikývl. ,,Ovšem, proč ne. Jsem celkem zvědavý na místo, kde jste vy dva původně žili."
Tohle naší dvojici, plánující překvapení hrálo hodně do karet.

,,Moc vám děkuji," usmála se šťastná rudovláska a vděčně oba dva krátce objala. Ještě s jedním ,,děkuji" se s nimi rozloučí a už zvesela cupitá zpátky do pokoje za Plaggem, který se pořád líně válí v posteli.