O našem původu

55. - A vzlétáme

Hned ráno, když se všichni vzbudili, v klidu se převlékli a společně se nasnídali. 
,,Tak co,připraveni?" otázal se ostatních blonďák, když už všechny věci byli naloženy v letadle a naše čtveřice se vydala pomalým krokem k letadlu.

,,Já jsem trochu nervozní.." pronese tmavovlasá dívka. ,,Nikdy jsem letadlem neletěla, takže se trochu bojím," objasní důvod své nervozity.
,,Neboj se, Marinette. Bude to v pořádku," začne ji uklidňovat druhá dívka. ,,Bude to určitě v pořádku, uvidíš." Pro její uklidnění jí položí ruku na rameno a ještě se na ni povzbudivě usměje.

,,No, snad máš pravdu," řekne už o něco klidnější tmavovláska.
,,Tikki má pravdu, létání je v pořádku," utvrdí jí ještě Adrien, když dojdou k letadlu.

,,Tak jo, dámy první," pronese blonďatý gentleman a nechá dívky nastoupit jako první. Ovšem on nastoupí i se snědým chlapcem hned za nimi.
V letadle se všichni usadí a chvíli po tom, co se připoutají, se zapnou motory letadla a nedlouho na to se už letadlo vznese do vzduchu.

Dívka s culíky při vzletu nervozně drtila ruku blonďatého modela vedle sebe. Ten jí stisk jemně oplatil a protože si nemohl pomoct, musel se na ni s úsměvem dívat.

,,Marinet, už je to v pořádku," pohladí ji světlovlasý chlapec po hřbetu ruky, když už se letadlo dostane nahoru a v klidu pluje oblohou.
,,Opravdu?" ozve se malinko nejistě a pomalu otevře oči, co do teď držela zavřené.
,,Ano, opravdu," dostalo se jí ujištění od chlapce, sedícího vedle ní.

Jelikož naši skupinu čekalo několik hodin cesty, snažili se všichni nějak zabít čas. 
Hráli karty, videohry, koukali na televizi a dokonce se jim podařilo i usnout.
Plagg a Tikki usnuli pěkně na sobě a Marinette s Adrienem na tom nebyli vůbec jinak.

A co naši skupinu čekalo, když se postupně všichni probudili? No, za okýnky letadla už mohli vidět pro ně úplně nové prostředí. Tedy, minimálně aspoň pro polovinu z nich bylo neznámé. 
Naši dva kwami, byli konečně doma.