O našem původu

45. - Otče?

Náš blonďák se s návrhem culíkaté dívky vydal k pracovně svého otce.
Co si budem, nervozita s ním skoro až cloumala, ale chlapec nějak věděl, že pro něj bude mít aspoň trochu pochopení.

Takže po chvíli otálení zaklepal na dveře a chvíli počkat na svolení vstoupit.
Na to opravdu dlouho nečekal a s tichým vrznutím dveřím vstoupil.

,,Otče? Já vím že máš teď práci s novou kolekcí, ale.. mohl by jsi mi věnovat dvě minuty svého času? Prosím?"V hlase byla slyšet silná naděje, ale i snítko pochybností. Ví, jaký jeho otec je a že ho s největší pravděpodobností pošle pryč. Ale náš blonďák byl pevně rozhodnutý neodejít bez pořízené.

,,Adriane, když víš, že mám práci, proč mě rušíš?" Řekne chladně chlapcův otec, aniž by neodvrátil pohled od tabletu, na kterém tvořil své návrhy.

,,Jde o tohle, otče," prostoupí k němu Adrien se sešitem a podá mu ho na otevřené stránce s návrhem. ,,Tyhle šaty navrhla Marinette Dupain-chang. Moje spolužačka, co tehdy navrhovala tu buřinku. Chtěl jsem se tě jen zeptat, jestli.. no, jestli by jsi nám nemohl poskytnout látku na jejich ušití."

Po chlapcově přednesu zavládlo v místnosti ticho. Pan Agrest si mezi tím prohlížel rychle načrtnuté šaty.
,,Jsou pro jednu naši kamarádku, jako dárek," dodá ještě blonďák, ve snaze nějak pojistit to, že jeho otec svolí.

Po chvíli mu jeho otec beze slova vrátí sešit a opět pohlédne do tabletu. Adrien už chtěl svěsit hlavu a odejít, ale to se ozval hlas brýlatého muže: ,,Víš, kde skladuji látky. Vem ji tam a ať si vybere, co je potřeba."

Adrienovi doslova zajiskřili oči. ,,Děkuji otče!" řekne v rychlosti a už spěchá zpět do pokoje, aby tmavovlasé dívce mohl zdělit onu novinku.