O našem původu

27. - Břímě minulosti

,,Ale bylo to marné.. před očima mi pomalu umírala. Bledla, ztrácela sílu a jediné, co mohla, bylo ležet v posteli..."

,,Bože můj Plaggu, snad si její onemocnění nedáváš za vinu?" podíval se na něj lítostně blonďák a natáhne se k němu, aby ho mohl objat.

,,Nesahej na mě. A jasně že si to dávám za vinu. Jsem ztělesnění černé kočky a moje schopnost je ničení. Jasně, že je to moje vina!" Rupnou tmavému klukovy nervy. ,,Chtěl jsem jí pomoct, opravdu ano. Jenže.. neměl jsem jak.. Začal jsem panikařit, nevěděl jsem co dělat, abych ji neztratil, a tak-" kočičí kwami si ve vzteku vůči sobě prohrábne vlasy.

,,Tak?" nadzvedne Adrien zvědavě obočí. 
,,Použil jsem nějaké staré kouzla, či co to bylo za kraviny, a.. přesunul jsem ji i s celou podstatou její duše do náušnic, co jsem jí dal.. ale protože jsem tu nechtěl být sám, bez ní, použil jsem to i na sebe a přesunu se do prstenu." Jeho slova byla plná provinění a smutku.

,,Celou tu dobu jsem se snažil jakkoliv zapomenout. Už to bylo, nenesl jsem si sebou závaží v podobě vinny. Ale teď... když se ze mě stal opět člověk... vše je to zpět..."

,,Plaggu, ale černé kočky můžou i nosit štěstí. Třeba v Japonsku to tak je," pokusí se ho hned nějak povzbudit Adrien.

,,No, jenže my tak trochu nejsme v Japonsku," odsekne tmavovlásek. ,,Navíc, už jí nechci ublížit... radši budu dělat, že je to někdo neznámý, jen abych ji neublížil." Vstane tmavovlásek z postele a jde k oknu.

,,Nemyslíš, že ji takhle ubližuješ víc? Když ji necháš takhle trpět, tak-" nedořekne blonďák, protože mu do toho Plagg skočí. ,,Ona si nic z toho, co se stalo nepamatuje..." přesně v tu chvíli vypadal jako tělo bez duše a jen koukal ven.