37. - Menší problém...

6 1 0
                                    


Po tom, co si všichni okolo vyměnili nechápavé pohledy, dokončila tedy naše třída prohlídku oné výstavy a hned na to už se v čele s usměvavou zrzavou učitelkou vydali zpět do školy.

Naše dvě hrdličky se celou cestu drželi za ruce a chvílemi si vyměňovali ty nejzamilovanější pohledy. Taky se není čemu divit, když se po tolika staletích zase shledali.

Marinette, v doprovodu blonďatého modela, šla klidně a s úsměvem pár metrů za našimi hrdličkami. ,,Tak to nakonec přeci jen dobře dopadlo. Sice si na svůj šťastný konec museli nějaký ten pátek počkat, ale aspoň můžou být teď šťastní a spolu."

Culíkatá pekařka měla na tváři šťastný úsměv, samo sebou. Protože to, že je její kamarádka šťastná, udělalo šťastnou i ji.

,,To ano. Teď mě tak napadá, jestli tehdy vypadali stejně, nebo jinak," zapřemýšlí Adrien mezi tím, co pohledem skáče mezi těma dvěma, a svou dámou vedle něj.

,,Vidíš, nad něčím takovým jsem ani nepřemýšlela- ale počkat.." Zarazí se najednou Marinette, které došla celkem podstatné věc.
,,Když si teda Tikki nějak vzpomněla, a oni se dali zase dohromady, vyznali si lásku, a tak.. neměli by jsem zase vrátit do normálu? Chci říct, nedokončili onu nedokončenou věc z minulosti, či jak to znělo?" Věnuje zmatený pohled o hlavy vyššímu blonďákovi.

O našem původuWhere stories live. Discover now