O našem původu

39. - Domlouvání s rodiči

,,Hele, a nechtěli by jste s Tikki zajít po škole k nám? Mohli by jsme pořádně domyslet to "překvapení". Je by jsme třeba posadili k televizi a měli by jsme dost času to všechno probrat," prohodí jen tak nenápadně kluk s blonďatou kšticí, když už po cestě zpět mají školu na dohled.

,,K-k-k.. k to-to- k tobě domů?" Vykoktá s menšími obtížemi Marinette, které se o téhle chvíli do teď jen zdálo.
Tedy, ne že by se jí zdálo o tom, že s Adrienem budou plánovat svatbu jejich kwami kamarádům ale zdálo se jí o tom že ji její blonďatá láska pozve k sobě domů.

,,Teda, jo, ráda, proč  ne. Jen bych asi měla dát vědět mámě," Marinette začne z kabelky hned vytahovat mobil a hbitými prsty začne psát zprávu mámě, že se nejspíš zpozdí při svém návratu domů. 
Ovšem nezapomene ani zmínit ten detail, že jde k Adrienovi, že ano. Na to jí přijde odpověď, ve které stojí: ,,Ale ovšem, zlatíčko. S tatínkem se nebudeme zlobit, když tam přespíš."

Takže mladá pekařka měla vše domluvené dřív, než by sama čekala. A co náš blonďák? Ten ovšem taky musel dát vědět otci. Nebo spíš, musel si říct o povolení.
Z otcovi strany mu bylo věnováno pár jedovatých poznámek, ale nakonec přeci jen dostal jejich plán zelenou.

,,Vyřešeno. Můžete přijít, obě dvě. A jsem si jistý, že nebude ani vadit, když přespíte," pronese šťastně Adrien, když dá mobil zpátky do kapsy od kalhot.