O našem původu

49. - Pouštíme se do šití

Když blonďák přitancuje do pokoje, culíkatá dívka na něj hned vrhne svůj pohled, který úplně říká: ,,Tak jak to dopadlo?"

,,Můžeme si půjčit soukromé letadlo," pronese nadšený model, samozřejmě ale jen tak nahlas, aby to jejich kwami kamarádi neslyšeli.
,,Vy máte soukromé letadlo?" vysouká ze sebe překvapená pekařka a ten detail, že vlastně můžou odletět do Afriky vypustila.

,,Vlastně dvě, pracovní a soukromé, ale to je jedno," odpoví jí světlovlasý chlapec na otázku s menším uchechtnutím.

Marinette se tím radši dál nezabývala a pohledem rychle zkontrolovala zápisy v sešitě. ,,Tak jo, já myslím, že klidně můžu začít šít," pronese s pohledem zvednutým již k chlapci, stojícímu nedaleko ní, s milým úsměvem.

,,Dobře. Tak pojď za mnou. Zajdeme pro ty látky a pak ti ukážu pracovnu, kde je šicí stroj a ostatní potřebné věci," vyjde jí okamžitě vstříc mladík a zase zamíří ke dveřím, ovšem, tentokrát s culíkatou slečnou v závěsu.

Po zastávce ve skladu s látkami, se s blonďákem v čele oba vydali do oné pracovny.
,,Páni, tady je to úžasně zařízené," vdechne užasle dívka, prohlížejíc si ne jen šicí stroj, ale i ostatní vybavení.

,,To víš, táta, když ještě šil, pořizoval jen to nejlepší. Teď už jen navrhuje a ty látky má spíš jen kvůli vzorkům," pohodí Adrien rameny a sedne si do jednoho k křesílek, odkud plánoval dělat Marinette společnost.
Ta nijak neotálela a hned se pustila do práce. Šaty přece jen nebyli nijak extra složité, ale chtěla si na nich dát záležet, stejně tak i na rouchu pro ženicha.