O našem původu

66. - Pomalu začínáme

Mezi tím, co náš páreček byl zalezený v hrobce, dvojice studentů se snažila honem všechno připravit. 
S oddávajícím se přesunuli do korunního sálu, kde si jistý muž připravil vše potřebné.

,,Teď už jen Tikki a Plagg," věnuje svůj zapálený pohled culíkatá pekařka blonďákovi.
,,Jo. Takže, dej mi věci pro něj. Vezmu ho do tam té zadní místnosti a ty Tikki hned do té, co je vedle sálu," Začne ji Adrien seznamovat s plánem, který musel vymyslet za pochodu. Teda aspoň jeho část.

,,Dobře. Takže to aby jsme pro ně šli, ne?" Na Marinette bylo znát vzrušení a nadšení. A taky to že už se nemůže dočkat. Ale to náš model taky ne. 
,,Přesně," odpoví ji usměvavý Adrien a po boku se svou přítelkyní se vydali do hrobky, kde, celkem nečekaně, naše hrdličky stále postávali.

Po lehkém odkašlání se je blonďák rozhodl vyrušit. ,,Em, Plaggu, mohli by jsi se mou prosím na chvíli jít bokem?" Vyjádří zdvořile svou prosbu.
,,Ne," odsekne mu snědý zelenooký chlapec přiotráveně.
,,No tak, je to opravdu na chvíli. Tak pět minut, pak můžeš zase za Tikki," začne ho zlehka přemlouvat mladý model.
,,A dáš mi pak opravdu pokoj?" nadzvedne jedno ze svých obočí černovlásek a po tom, co mu to Adrien odsouhlasí, se s ním někam vydá.

,,No, a mohla by jsi jít ty zase se mnou, Tikki?" podívala se na svou kamarádku usměvavá Marinette, která opravdu nezvládala své nadšení skrývat.
,,Ale ovšem. Máte snad něco za lubem, nebo tak?" neodolala menšímu dloubnutí rudovláska, čímž mladou pekařku trochu vykolejila.
,,Za lubem? My? Ne, to opravdu ne. Ale teď pojď teda se mnou, ano?" Pousměje se a už svou kamarádku odvádí do pokoje vedle korunovačního sálu, kde se má odehrát hlavní část celého tohohle výletu.