32. - Vzpomínky jsou zpět

6 1 0
                                    

,,Plaggu, to zní jako to, co si mi říkal." Zašeptá blonďatý chlapec tmavovláskovy vedle sebe. 

,,Mlč," ožene se po něm Plagg a v očích ho začnou pálit slzy.
,,Plaggu?" podívá se na něj Adrien. ,,Jsi v pořádku?" Dá mu ustaraně blonďák ruku na rameno.

,,Jsem v poho," shrne ze svého ramene jeho ruku a koukne na rudovlásku, která stále upřeně koukala na kamennou desku před sebou.

Z ničeho nic se ovšem naší rudovlásce spustí z očí slzy, které se ji po tvářích kutálí dolů. 

,,Bože Tikki, co se děje?" zeptá se jí pohotově Marinette, když si všimne dvou vodopádů na tvářích své kamarádky. 

Rudovláska se na ni jen podívá, svůj pohled pak stočí k černovlasému chlapci a pak s očima plnýma slz odběhne pryč. 

Tmavovlasý chlapec, se zářivě zelenýma očima, se nadechl a nakročil si, s úmyslem ji zastavit. Nakonec ale jen zabořil pohled do země.

,,Plaggu, měl by si jít za ní," ozve se vedle něho blonďák.  ,,Myslím, že v tuhle chvíli jí můžeš pomoct jenom ty."

,,Radši ne. Ať jde za ní ta culíkatá holka," strčí si ruce do kapes tmavovlásek a uhne pohledem. ,,Jen bych ji mohl víc ublížit..."

,,Padej nebo tě nakopnu," ukáže na dveře ze sálu Adrien.
,,Bože seš strašněj," zamumlá přiotrávený Plagg a vydá se ke dveřím ze sálu, aby mohl najít onu rudovlasou dívku.

O našem původuWhere stories live. Discover now