O našem původu

43. - Jede se k Adrienovi

Po konci poslední vyučovací hodiny, se všichni vyhrnuli ze školy jako lavina. 
Naše čtveřice se na okamžik zastavila před školou a blonďák koukl na tmavovlasou dívku.

,,Asi si budeš chtít skočit domů pro pár věcí, než pojedeme k nám, že?" zeptá se jí se svým okouzlujícím úsměvem, který dívku málem dostal do kolen.

,,Jo, musím si skočit pro něco na spaní a pro blok na kreslení ty víš na co," věnuje blonďákovi úsměv na zpět a doplní ho menším mrknutím. Jen tak pro efekt.

,,Jasně, není problém," prohlásí Adrien s úsměvem a už jde k autu, kde na něj, jako vždy, čeká odvoz domů. 
Vzhledem k tomu, že mladá pekařka bydlí v podstatě přes cestu, nebyla potřeba, aby pro urychlení cesty k domu svezli. Takže co náš blonďák udělal? Domluvil s gorilou, jestli by mohli chvilku počkat, než si holky skočí domů pro pár věcí.

Jako odpověď se mu dostavilo němé přikývnutí, ostatně jako vždy, protože vysoký svalovec nikdy nemluvil.

Během čekání se Plagg, opět s kapucí na hlavě, opřel o auto a jen se díval na odcházející rudovlásku, která si spolu s Marinette potřebovala vzít nějaké věci na spaní.

Obě děvčata se po chvíli vrátili, každá s malou taškou přes rameno, a tmavovláska měla v rukou ještě svůj návrhářský sešit.
,,Tak jo, můžeme vyrazit?" Zeptá se sluníčkově usměvavý blonďák a už dívkám otvírá dveře od auta, jako pravý gentleman.

S díky si jak děvčata, tak i tmavovlásek sedli do auta a hned na to, co si sedl si Adrien, se auto rozjelo a zamířilo přímo k domu Agrestů.