World of Shadow (CZ)

Kapitola 9.

Druhý den jsem šla rovnou za Demienem a řekla mu vše o Jákobovi. O stěhování ne. Nepotřebuje to vědět. ,,No tak, jsem ti to jen přišla říct, aby si byl v obraze. Musím jít. Jdu za Tommym. Tak zatím,'' řekla jsem mu.

,,Dobře. Zatím,'' řekl a já odešla. Měla jsem sraz s Tomasem kvůli tomu, abych mu řekla o tom stěhování. Přišla jsem, ale nejraději bych rovnou utekla. Sešli jsme se na neutrální půdě v naší oblíbené kavárně. Nechtěla jsem mu to říct. Muselo to být na mě hodně vidět. Přišel ke mně. Objal a řekl: ,,Ahoj. Copak ti je? Vidím, že bys tu raději nebyla a co nejrychleji odtud zdrhla.''

,,Ale ne.'' Koukl na mě pohledem, co říkal: 'Nekecej, známe se dlouho mě neoblbneš. Vím jistě, kdy lžeš, a kdy ne.' ,,No tak jo. Něco ti musím říct,'' odmlčela jsem se a podívala jinam, než na něj. ,,Budu se stěhovat,'' vybalila jsem.

,,Cože? Kam?''

,,Michael mě už delší dobu přemlouvá, ať se přestěhuju k němu. A konečně se mu to povedlo.''

,,Michael? Kdo je to? Ty s ním chodíš? A-'' 

Přerušila jsem ho: ,,To je ten rodinný přítel, a ne, nechodím s ním. Jen ví vše a pomáhá mi.''

,,Cože? To je ten nový majitel Fallen Right?'' Kývla jsem. ,,Proč to děláš?'' Nemohla jsem se mu kouknout do očí. Nemohla jsem mu ani nic říct. A zmohla se pouze na: ,,Protože chci.'' ,,Můžeš bydlet u mě. Jsme nejlepší přátelé a já tě potřebuju.'' Bylo to jako by mi vrazil dýku do srdce.

,,Neboj budu tu pro tebe, až dokud neumřu. Ty mě nepotřebuješ. To já vždy potřebovala tebe. Je už rozhodnuto. Michael se mnou už počítá. Jen jsem chtěla, abys to věděl. Uvidíme se u pátek ve Fallen Right?'' Smutně a rozčíleně na mě koukal. Nemohl nic dlouho říct, asi byl zklamaný, když nakonec řekl: ,,Jo uvidíme. Musím jít.''

,,Dobře tak zítra. Zatím.'' Skoro běžel k východu. Šla jsem domů. Sbalila si to nejdůležitější, a přemýšlela, jestli nedělám chybu. Blížil se večer a já šla za Michaelem do hotelu. No, tak tohle je můj nový domov. Hotel. Super. A pak, jsem myslela na Tomase. A byla smutná. Rozhlédla se okolo. Slunce už zapadlo. Otočila jsem se a uviděla Michaela přímo přede mnou. Lekla jsem se.

,,Proč si tak smutná,'' zeptal se, když jsme vcházeli do hotelu.

,,Mluvila jsem s Tommym.'' Můj smutný výraz byl ještě smutnější.

,,Nic si z toho nedělej.''

,,Řekla jsem mu, že se k tobě stěhuju. Měl si ho vidět. Skoro ode mě zdrhl.''

,,Však on se uklidní. Jen ho rozrušilo pomyšlení na to, že bychom mohli mít něco my dva spolu. A on by byl ze hry. On za tebou přijde.''

,,Jo zítra do klubu. Snad.''

,,To jsem rád, že to slyším. Takže, nakonec jdeš.''

,,To víš, nemůžu zklamat majitele a přítele. Ukážeš mi ten pokoj?''

,,No jistě. Pojď za mnou.'' Šli jsme okolo jeho pokoje k dalším dveřím.

,,Tohle má drahá. Je tvůj apartmán.'' Vzal za kliku a otevřel dveře od mého nového domova. Apartmán byl nádherný, velký, luxusní a stejně moderní jako ten jeho, ale tady to vypadalo trochu jinak. Byl to byt, což mě nepřekvapilo. Stejné uspořádání jako u něj, ale i přesto jiný.

,,Vlastní koupelna. Ještě, že tak. Společnou bych nedávala.'' řekla jsem, aniž bych si uvědomila, že to bylo nahlas. On se začal smát. A já si uvědomila, že jsem to opravdu řekla. Stejně jsem se musela zeptat: ,,Řekla jsem to nahlas?'' Kývl.  ,,Sorry. Ani jsem si to neuvědomila.''

,,Jo já vím. Pozoroval jsem tě. To si ještě užijeme spolu zábavy.''

,,No, tak to ještě uvidíme.''

,,Pojď se kouknout na své nové oblečení.'' Ukázal na dveře a otevřel je.

,,Šatna? Vlastní šatna? To si děláš srandu.''

,,Jo. Jen tvá.'' Vstoupila jsem celá rozčarovaná do šatny. Byla velká a to nádherné oblečení. Prohlížela jsem si ho. Barevné. Bylo tak barevné a byla ho spousta. A nejen oblečení, ale i boty, a kabelky všech velikostí. ,,Děkuju,'' řekla jsem a celá rozčarovaná mu dala pusu na tvář. Byl nyní okouzlen i on, ale z jiných důvodů než já ,,Promiň. Jen jsem byla okouzlená. Promiň. Proboha tolik oblečení. Tak krásný pokoj. To jsem fakt nečekala.''

,,To nevadí. Vědět, že ti stačí koupit nové oblečení, aby si mi dala pusu aspoň na tvář. Udělal bych to už dřív.'' Začervenala jsem se.

,,No, tak teď už si připadám fakt jako zlatokopka.''

,,Ale nejsi.'' Sedla jsem si na pohovku a koukla na TV. ,,Tak co, kouknem na film?'' zeptala jsem se. Vypadal příjemně překvapen.

Nakonec řekl: ,,Musím se omluvit. Budu muset jít.''

,,Kam? A máš nějaký harmonogram a pravidla chování?'' Zasmála jsem se.

,,Ne nic. Máš volné ruce. A když budeš potřebovat, můžeš mě vzbudit i přes den. Mám zataženo. Takže se mi nic nestane. A mám ještě nějaký zařizování.''

,,Jaký?'' Byla jsem zvědavá.

,,Nejsi moje jediná priorita. I když - ta nejhezčí. Jsem přece vládce upírů tady ve městě. Musím dohlížet, aby dodržovali pravidla a trestat je, když nebudou.''

,,Takže ty zastáváš dokonce post soudce? Hm,'' řekla jsem zkoumavě.

,,Fajn tak já půjdu spát. Tak zítra. Jdeš do Fallen Right?''

,,To je samozřejmý. Jsem přece majitel. Musím na vše a všechny dohlížet.'' Kývla jsem a odešel. Šla jsem si teda lehnout. Spalo se mi kupodivu velmi dobře. 

Celý den jsem se tak nějak potloukala po městě. Přemýšlela o všem. Hlavně o Tomasovi, jestli se na mě ještě furt zlobí. Svíral se mi žaludek, a byla jsem smutná. Náhle se ke mně připojil Demien. Zrovna ve chvíli, kdy jsem byla fakt smutná. To snad ty chlapi maj rádi raněný holky?