World of Shadow (CZ)

Kapitola 22

Pak jsem se probudila. Hned jsem šla za Demienem a odvedla ho do hotelu a mezitím jsem poslala zprávu ostatním, že se sejdeme u mě v pokoji. Přicházeli jsme a za námi přicházel už i Elyáš. Připojil se k nám a došli jsme do pokoje, kde už čekal Michael a Kevin. Všichni si sedli a já nevěděla jak začít.

,,No tak včera se stalo něco divnýho.'' Podívala se na všechny, zpanikařila. ,,A co se stalo vám řekne Elyáš,'' řekla jsem to tak rychle a on vykulil oči a řekl: ,,Já? Myslím, že by si to měla říct ty. Je to tvůj příběh.''

,,Do kterého jsi zapojen a znáš ho. Myslím, že budeš i dobrý vypravěč. Víš. Léta praxe a tak.''

Všichni tři najednou: ,,Tak už to jeden z vás řekněte.''

,,No dobře,'' řekl Elyáš. ,,Clary se včera v noci teleportovala. Třikrát.''

,,Cože?'' řekli všichni a já převzala slovo: ,,Poprvé to bylo k Tommymu, a pak to bylo za Elyamem do Hong Kongu a zpět do Michaelovi ložnice. Nevím, jak to funguje. Vím, jako jak se to spustí a udělá, ale nevím, jestli by šlo vzít i víc lidí.'' Všichni na mě zírali a já: ,,Dobře tak, Kevine. Jdi někam pryč. Ostatním klidně řekni, kam jdeš, ale mě ne.'' Udělal přesně, co jsem mu řekla. Odešel. Vzala jsem si židli a udělala to zas. Ocitla jsem se v kuchyni. Rozhlédla jsem se a uviděla ho, jak jen stojí s otevřenou pusou a kouká na mě. Chtěla jsem to zkusit. ,,Mysli na Michaela. Vaše vzpomínky a pocity. Jeho tvář. Chyť se mě. A zavři oči.'' Udělal to a ocitli jsme se v pokoji. Oba. ,,Jo. Jde to.'' Všichni se dívali nevěřícně a já si sedla. Všichni mlčeli.

Demien: ,,Vždyť to není možný.''

Kevin: ,,Tak to bylo neuvěřitelné.''

Michael nic neříkal a pak: ,,Nic takového jsem ještě neviděl. Jsi lovkyně a ne čarodějka.'' Pak jsem si neuvědomila, že jsem jim to neřekla. Polkla jsem a Michael: ,,Co je? Co si nám neřekla.'' Chtěla jsem to zrovna říct, ale Elyáš byl rychlejší.

,,No, Clary, je tak trochu vyvolená. Je právoplatnou majitelkou Lakizy. Bohyně si ji vybrala, že jen ona může vzít moc Lakizy. Já ti říkal, že toho umíš ještě víc, než si myslíš.''

,,A já se tě hned, při našem prvním setkání ptala, jestli bych se mohla teleportovat a ty si řekl ne.''

,,Vyvolená?'' zeptal se Michael. A Elyáš jim řekl celý příběh, co říkal i mě. První začal mluvit Kevin: ,,Tak proto si řekla, Jediné stopy se nemůžu dotknout, jinak bych si vybrala radši smrt než to co by se stalo. ''

Všichni najednou vyhrkli: ,,Cože?'' Já přešla k oknu. Ani jsem se na ně nepodívala a řekla jsem: ,,Radši umřu a vezmu si tu moc sebou, než aby ji dostal někdo jiný a pokusil se jí zneužít.''

,,Clary,'' řekl Elyáš ,,To není tak lehké. Něco jsem ti neřekl. Ty neumřeš. Pokud si tu moc vezmeš, neumřeš.'' Koukla jsem na něho.

,,Cože? Moment, řekl si právě to, co si myslím, že si řekl?'' Kývl. ,,Elyame!'' vykřikla jsem. A všichni se trochu lekli. ,,No to si ze mě děláš prdel ne? Proč si mi to sakra neřekl?'' Mlčel a to mě rozčílilo ještě víc. ,,Proč?''

,,Promiň. Není to jistý. Ale já si to myslím.''

,,Tak to zkusím. Nemůžu. Takovouhle moc by neměl mít nikdo.'' Zase se mi udělalo zle. Chytla jsem se zdi. Tamara, ale bylo to jiný. Sama jsem sjela po zdi na zem. Omdlela jsem. A ona přišla ,,Filiae.'' ,,Mater.'' ,,Es ius. Nemo habere debet, quod tantum potentiae. Sunt autem diversa. Oportet vos utor vestri et ne polluat illud custodiens,'' řekla. 'Máš pravdu. Nikdo by neměl mít takovou moc. Ty jsi ovšem jiná. Ty jí využiješ a nezneužiješ.' ,, Ut non moriatur?'' Mohu umřít?' zeptala jsem se, a ona kývla. ,, Potes; sed non ita ut vel aliquem occidere occidere eum.'' 'Můžeš, ale ne tak, že tě někdo zabije, nebo že se zabiješ.' ,, Quomodo ergo possum mori?'' 'Tak jak bych mohla umřít?' zeptala jsem se a ona:,, Filiae unius venire..'' 'Na to dcero, jednou přijdeš.' A už odcházela a já: ,,Mater Non mater.'' Bylo pozdě. Odešla. Já se začala probouzet. Ne, ne, ne. Všichni stáli nade mnou. Koukala jsem na ně a oni na mě.

,,Co je? Jak dlouho?''

Elyáš: ,,Tři minuty. A ještě k tomu si mluvila. Něco sis mumlala. A nebylo to latinsky. Michael ani já jsme nemohli identifikovat, jakým jazykem to bylo.''

,,Tak to bylo krátké. Matka řekla, že můžu umřít, ale ne tak, že mě někdo zabije nebo se zabiju sama. Bohužel neřekla způsob. Prý na to přijdu.'' Začal mluvit jeden přes druhého. Nemohla jsem to poslouchat. Zvedla se a šla pro pití.

Mám to, vím, jak zachránit otce. Teleportuju se k němu a budeme myslet na Tommyho, a přeneseme se, ale co když je v Lepidosu. Řekla jsem: ,,Hele Elyame. Co se stane, když se omylem teleportuju do Lepidosu. Co se stane?''

Vypadal překvapeně. ,,No skončila by si jinde.''

,,A když se teleportuju tam, můžu i zpět?''

,,To já nevím.''

,,Neuvíznu někde mezi ne?''

,,Fakt nevím.''

Položila jsem pití a šla do šatníku, vzala si bundu. Z šatny jsem už nevyšla. Myslela jsem na otce a vše okolo. Ocitla se v nějaké cele. Byl tam i otec. Spal. Snad. Šťouchla jsem do něho, aby se probudil. Vzbudil se. Vypadal vyplašeně.

,,Tati,'' řekla jsem se slzami v očích.

,,Clary? Jsi to opravdu ty?'' Kývla jsem.

,,Tati teď mi dej ruce prosím. Chytni se mě.''

,,Jak si se sem dostala.''

,,Chytni se mě rychle.'' Slyšela jsem nějaký zvuk. Udělal to. ,,A teď mysli na Tommyho a všechno s ním. Jaký máš na něho vzpomínky a vše. Zavři oči. Furt mysli na něho a na nic jiného.'' Kývl a udělal to. Nic se nestalo. ,,Proč to nevyšlo.''

,,A co se mělo stát?''

,,Najdu tě, jestli se odtud dostanu. Najdu tě.'' Přenesla jsem se zpět do šatny. Spadla jsem na kolena. ,,Proč to nevyšlo. Však u mě to vyšlo. Proč ne u něho. U Kevina to taky vyšlo.'' zamumlala jsem. Přišel Demien. Uviděl mě, jak klečím a brečím na zemi. Hned se ke mně vrhl.

,,Co se stalo? Proč si tady? Nebreč.'' Klekl si ke mně a utřel mi slzy.

,,Nefungovalo to,'' řekla jsem.

,,Co. Co nefungovalo?''

,,Zkusila jsem přenést otce. Nešlo to, proč to nešlo.'' Nemohla jsem tomu ještě pořád uvěřit. Demien mě donutil vstát a jít k nim. Utřela jsem si všechny zbývající slzy a řekla: ,,Tak jo, teď jsem se přenesla k otci, ale on se mnou nemohl, proč ne?'' Otázka směřovala k Elyášovi a on: ,,No to nevím. I tvá moc je omezená.''

,,,Ale já se přenesla. A ještě před chvílí jsem přenesla i Kevina. Proč ne taťku.?''

,,Nevím, Clary, ale zjistíme to.'' Kývla jsem.

,,Michaeli, už by si měl jít spát ne? A vy ostatní by jste měli jít. Večer přeci odcházíme do Lapidosu. Nebo se naše plány změnili?'' Všichni kývli na souhlas a odešli. Všichni, až na Michaela. Ten čekal až ostatní odejdou. Když se ujistil, že už odešli, tak řekl: ,,Nenechám tě umřít. Mám tě rád. Takže mi nemůžeš umřít.'' Byla jsem překvapena. Opravdu řekl to, co si myslím, že řekl? Musela jsem se zeptat.

,,Opravdu si řekl, co si myslím, že si řekl? Nepřeslechla jsem se? To myslíš opravdu vážně?'' Kývl. ,,No dobrá...'' Tak to je opravdu divný. A on: ,,Co no dobrá?'' Podivil se.

,,Nic. Já jen. Jen jsem překvapená. Nic víc. Hm taky tě mám ráda.'' Rozzářil se. Bože co jsem to řekla. Odešel. Celý den jsem zabila.

Byli jsme s ostatními domluveni, že se v sedm sejdeme u Elyáše, který nás přenese do Lapidosu. Blížila se sedmá a už jsme já, Michael a Kevin přicházeli k Elyášovi, a nebyli jsme sami z druhé strany se k nám připojil Demien. No dobře, pomyslela jsem si, je to tu. Došli jsme a už na nás čekal Elyáš.