World of Shadow (CZ)

Kapitola 18.

Vzbudila jsem až v deset. Dala jsem si rychlou sprchu, oblékla se a šla za Kevinem. Ale jen co jsem otevřela dveře, že půjdu k němu, na chodbě byl košík plný nejrůznějších sladkostí a věnování o Michaela pro Clary. Vzala jsem košík a vešla do Michaelova pokoje. Spal. Přišla jsem k němu. Bouchla ho do paže a on se vzbudil. Byl šokovaný, ale usmál se. Já se zamračila a položila mu košík se sladkostmi na noční stolek vedle postele. Naštvaně řekla: ,,Jestli si myslíš, že když mi dáš materiální věc tak, že dostaneš pusu, tak ti řeknu jedno. To ti nevyjde. A už jsem ti to jednou říkala. S takovýmhle přístupem se můžeme rozloučit. S tímhle u mě nezaboduješ.'' Byl překvapen a vydal jen: ,,Promiň.''

,,A ještě jedno. Furt se mi neomlouvej. Do háje. Už jsem zase naštvaná. Čau.'' Odešla jsem a mumlala si zase pro sebe.

,,Bože to snad není možný. Člověk mu to říká už po několikátý a on to ne a ne pochopit. Stále se jen hádáme a usmiřujeme. Co to sakra má být.'' a pak jsem narazila do Kevina. Probrala jsem se ,,Promiň. Neviděla jsem tě.'' řekla jsem ještě trochu naštvaně a on: ,,V pořádku. Je to moje chyba. Viděl jsem tě, ale stejně jsem ti zůstal v cestě. Dobré ráno.''

,,Kéž by bylo dobré. Tak krásně začalo a pak vyjdu z pokoje a už jsem nasraná. No to je jedno. Jdeme do města? Nebo co chceš dělat?''

,, Můžeme jít do města. Aspoň se projdeme. Slyšel jsem, že se ráda procházíš. A na cestě mi povíš, co tě naštvalo.'' Kývla jsem.

,,Ráda se procházím.'' Ach proboha úplně mi to vypadlo. Dnes má mamka tři měsíce od jejího úmrtí. ,,Nevadilo by ti, se stavit na chvíli na hřbitově? Teď jsem si vzpomněla, že jsou to tři měsíce od její smrti, ale jestli nechceš.'' Přerušil mě

,,Půjdeme. Nedivím se, že ti to vypadlo, když máš pořád tolik starostí.''

,,Děkuju, ale pro toto není omluva.'' Šli jsme. Cestou si povídali o tom, jak se z něj stal vlkodlak. Vlkodlakem se buď narodíš, což je jen zřídka, nebo se jím staneš tak, že tě kousne alfa. Nyní je alfou on a má svou smečku v Lepidosu. Cestou jsem koupila květiny a svíčku. Došli jsme na hřbitov až ke hrobu. Dala jsem na něj květiny a zapálila svíčku ,,Dlouho jsem tu nebyla. Naposled jsem tu skoro umřela.'' vypadlo mi aniž bych si to uvědomila. A on se překvapeně podíval.

,,Umřela?''

,,Dlouhý příběh.'' Koukla se na nebe. Bylo polojasno ,,Mohlo by se udělat líp. Trochu sluníčka by neuškodilo.'' Podívala se zpět na mámy hrob.

,,Je hezky. Povíš mi něco o sobě?'' zeptal se.

,,Sedneš si tu?''

,,Jestli budeš chtít.'' Já si sedla a on po mě také.

,,No tak co bych ti mohla říct. Tenhle měsíc byl hektický. Dozvěděla jsem se o světě stínů. Včera definitivně ztratila nejlepšího přítele. Nepůjdu na vejšku, protože umřu. Moje mamka je mrtvá a tátu unesl člověk, co má být mrtvý, ale není. Jediné stopy se nemůžu dotknout, jinak bych si vybrala radši smrt než to, co by se stalo. Nikomu se nedá věřit.'' zjistila jsem, že mi teče slza po tváři a utřela si jí ,,Tak co o mě chceš vědět?'' Vypadal překvapeně a měl pohled, co říkal, že nemůže uvěřit tomu, co jsem řekla ,,Smutné co. Ztratila jsem za měsíc vše.''

,,Říkala si, že nepůjdeš na vejšku, protože umřeš. Proč? Umřeš?''

,,Já to fakt řekla?'' Kývl. Pokrčila jsem rameny ,,Cítím to. Bude to tak lepší.'' Najednou by se zamračilo a začalo pršet, ale pouze na mě. Kevin byl úplně suchý a já řekla: ,,No, dobře neumřu, ale radši bych umřela. Vím, nemůžu.'' jakmile jsem to řekla, přestalo pršet a udělalo se hezky. A já zamručela: ,,Ta je taky náladová.'' Kevin jen koukal s otevřenou pusou a já se zvedla a on hned taky.